Experiment s kávou a žhavou lžící zaujal internet

Teslova cívka, známá především jako zařízení pro generování vysokonapěťových elektrických výbojů, se může proměnit v neobyčejný hudební nástroj – a to díky speciálně upravené verzi zvané hudební nebo plazmová Teslova cívka. Tato varianta umožňuje přehrávat hudbu pomocí elektrických výbojů synchronizovaných s frekvencí zvukového signálu. Místo tradičních reproduktorů, které vytvářejí zvuk pomocí mechanického pohybu membrány, hudební cívka ovlivňuje tlak vzduchu pomocí elektrických výbojů, čímž vzniká slyšitelný tón. Tímto způsobem cívka “hraje” hudbu pomocí světelných záblesků – jisker – které přesně kopírují rytmus a frekvence skladeb. Celkem bylo s tímto zařízením provedeno 26 různých experimentů, které demonstrovaly jeho schopnost reprodukovat různé styly hudby bez jakýchkoliv fyzických zvukových komponent, pouze za pomoci řízených výbojů ve vzduchu. Tento jev ukazuje nejen technickou všestrannost Teslovy cívky, ale i fascinující spojení vědy, elektřiny a umění.

Vědec vytváří pomocí chemie ohromující výtvarná díla. Kombinuje různé prvky a chemické reakce a vytváří fascinující obrazy, které se odehrávají v jediné kapce vody.

Řetězová fontána je zajímavý fyzikální jev, který si získal pozornost vědců i laiků díky svému zdánlivě protichůdnému chování vůči gravitaci. Tento efekt, poprvé popularizovaný v roce 2013 prostřednictvím videa fyzika Stevea Moulda, nastává, když je kuličkový řetěz (řetěz složený z jednotlivých pevných kuliček spojených krátkými segmenty) vytahován z nádoby. Řetěz se při tom zvedá nad okraj nádoby do tvaru oblouku a vytváří iluzi, že proudí „proti gravitaci“, než spadne dolů. Jak fenomén funguje? Při pohybu řetězu vzniká kombinace sil, které umožňují vznik oblouku. Dvě hlavní síly, které řetězová fontána zahrnuje, jsou: 1. Napětí a tahová síla: Jakmile řetěz začne padat dolů pod vlivem gravitace, vytahuje za sebou další části řetězu. Tento tah vytváří energii směřující vzhůru. 2. Reakce u výstupního bodu: Na místě, kde řetěz opouští nádobu, je každý článek řetězu mírně „vykopnut“ vzhůru vlivem sil působících na spojené segmenty. Výsledkem je, že řetěz dočasně „vystřelí“ nad nádobu, než začne klesat směrem k zemi. Tento pohyb se přirovnává k fontáně, odtud i název fenoménu. Experimenty a studie Fenomén řetězové fontány byl detailně studován týmem fyziků z Univerzity v Cambridge, kteří publikovali své poznatky v roce 2014. Podle jejich analýzy je hlavním faktorem vzniku oblouku interakce mezi napětím v řetězu a reakcí u výstupního bodu. Při pokusech se ukázalo, že výška oblouku závisí na hmotnosti řetězu, jeho materiálu, a rychlosti, jakou je řetěz vytahován. Popularita a inspirace Řetězová fontána se stala populárním experimentem ve školách i mezi fanoušky fyziky. Její vizuálně působivý efekt vybízí k dalšímu zkoumání základních fyzikálních zákonů a ukazuje, jak fascinující může být zkoumání běžných předmětů a jevů. Pokud chcete tento jev zažít na vlastní oči, stačí vám kuličkový řetěz, nádoba a dostatečně vysoký prostor – a můžete sami pozorovat tuto „kouzelnou“ fontánu v akci!

Oscilační chemická reakce, známá také jako Belousov-Zhabotinského reakce (BZ reakce), je druh chemické reakce, která vykazuje periodické změny v barvě a koncentraci reaktantů, což je velmi neobvyklé chování pro chemické systémy. Tato reakce probíhá v cyklech, kdy se koncentrace některých látek pravidelně mění, což vytváří efekt podobný “tikajícím hodinám”. BZ reakce obvykle zahrnuje bromičnan (BrO₃⁻), organickou kyselinu (například kyselinu malonovou), katalyzátor (často manganistan nebo komplex ruthenia) a kyselinu sírovou. Když tyto látky reagují, dochází k chemickým oscilacím, které se projevují vizuálními změnami – například změnou barvy roztoku. Tento proces je příkladem chemické kinetiky mimo rovnováhu a je intenzivně studován kvůli své podobnosti s biologickými procesy (např. buněčnými hodinami). Reakce byla objevena Borisem Belousovem v 50. letech 20. století, ale teprve později ji popularizoval Anatol Zhabotinsky, díky čemuž je dnes uznávána jako klasický příklad neobvyklého chování v chemii.

TikToker provádí experiment, při kterém nalije několik kapek Spritu na horkou lžíci. Lžička je umístěna nad plamenem hořáku. Voda ve Spritu se odpaří a zůstane jen cukr.

Konstrukce jednoduchého vodovodního kohoutku v přírodě s využitím tlaku vzduchu v láhvi. Voda vytéká ze žlutého brčka, pokud je tlak v láhvi větší než atmosférický tlak. Pohybem modrého brčka směrem nahoru se tlak na jeho konci snižuje a vzduch jím uniká. Protože dochází k úniku, sníží se podtlak vzduchu pod uzávěrem a voda vytéká. Pohybem modrého brčka směrem dolů zvýšíme tlak na jeho dolním konci kvůli vodnímu sloupci a voda přestane vytékat.

Tento experiment se nazývá Rubensova trubice. Každý tón má svou vlnovou délku a frekvenci. Když se tóny mění, oheň je odráží trubicí.

Co se stane, když se hořčík zapálí v kusu suchého ledu?

Youtuber "Skill Make" ukazuje, jak pomocí starých baterií postavit generátor, který rozkládá vodu na vodík a kyslík a vytváří plynný vodík.

Gyroskop funguje, protože když se setrvačník roztočí, platí pro něj zákon zachování momentu hybnosti a jeho osa otáčení zůstává vždy ve stejném směru, ve stejné poloze, bez ohledu na to, jak se celý gyroskop pohybuje. Rychle se otáčející gyroskop odolává jakékoli změně polohy osy otáčení.

Vždycky jste chtěli být neviditelní? S tímto štítem ohýbajícím světlo je to nyní možné. Díky chytrému využití lomu světla vytváří štít jakousi "slepou skvrnu", ve které se objekty za žebrovaným, téměř průhledným štítem zdají být víceméně neviditelné.

Animace, která podrobně simuluje, co se dělo s lidským tělem v okamžiku imploze ponorky TITAN.

Plyn Fluorid sírový je pětkrát těžší než vzduch, takže pokusy s ním vypadají jako kouzelnické triky s "neviditelnou vodou".

Co se stane, když naplníte trezor vánočními prskavkami a zapálíte ho..?

Když svíčka zhasne, můžete ji znovu zapálit pomocí jejího kouře. Roztavený vosk se odpařuje a rozkládá se hořlavý plyn. Právě tento plyn obsažený v kouři se vznítí a umožní plameni proniknout ke knotu.

První umělá děloha na světě, EctoLife, bude schopna vypěstovat 30 000 dětí ročně. Je založeno na více než 50 letech průkopnického vědeckého výzkumu prováděného vědci po celém světě.

Vědci z Čínské univerzity v Hongkongu vyvinuli magnetického slizového robota, kterého chtějí využít v chirurgii. Sliz obsahuje magnetické částice, s nimiž lze manipulovat, když se na něj přiloží vnější magnety.

Efekt řetězové fontány, známý také jako Mouldův efekt, je fyzikální jev, při němž dochází k samovolnému toku řetězce, který stoupá nad svůj nejvyšší bod, i když klesá k zemi pod ním, jako by byl ze sklenice vysáván neviditelným sifonem.

Časový snímek rozpadu cínu, který probíhal po dobu přibližně dvou hodin při teplotách kolem -40 °C.

Snímáno rychlostí 82 000 snímků za sekundu, což je 0,005 sekundy na snímek.

V devadesátých letech a na počátku 21. století zažila mobilní technologie obrovský rozmach, během něhož se výrobci jako Nokia, Samsung, Sony Ericsson a Sony předháněli nejen ve funkčnosti, ale i v originálním designu – a výsledkem byla řada nezapomenutelných a často podivuhodných modelů. Mezi nejvýraznější patří Nokia 7600 s oválným tvarem připomínajícím kapku vody, která se držela v dlani jako herní ovladač, nebo Nokia 7280 bez klasické klávesnice, známá jako „rtěnka“, určená pro módně orientované uživatele. Sony Ericsson P900 kombinoval mobil s dotykovým displejem a výklopnou klávesnicí v době, kdy šlo o futuristickou novinku. Samsung přišel s modelem SPH-N270 pro fanoušky Matrixu, který působil jako rekvizita ze sci-fi filmu. A Sony zaujalo telefonem s otočným displejem pro snadnější přehrávání videí, čímž předběhlo dobu před nástupem smartphonů. Tyto mobilní telefony s neobvyklým vzhledem, posuvnými nebo výklopnými mechanismy a často s omezenými praktickými funkcemi dnes slouží jako připomínka doby, kdy originalita a experimenty byly stejně důležité jako technické parametry.