Konstrukce jednoduchého vodovodního kohoutku v přírodě s využitím tlaku vzduchu v láhvi. Voda vytéká ze žlutého brčka, pokud je tlak v láhvi větší než atmosférický tlak. Pohybem modrého brčka směrem nahoru se tlak na jeho konci snižuje a vzduch jím uniká. Protože dochází k úniku, sníží se podtlak vzduchu pod uzávěrem a voda vytéká. Pohybem modrého brčka směrem dolů zvýšíme tlak na jeho dolním konci kvůli vodnímu sloupci a voda přestane vytékat.
Gyroskop funguje, protože když se setrvačník roztočí, platí pro něj zákon zachování momentu hybnosti a jeho osa otáčení zůstává vždy ve stejném směru, ve stejné poloze, bez ohledu na to, jak se celý gyroskop pohybuje. Rychle se otáčející gyroskop odolává jakékoli změně polohy osy otáčení.
Vždycky jste chtěli být neviditelní? S tímto štítem ohýbajícím světlo je to nyní možné. Díky chytrému využití lomu světla vytváří štít jakousi "slepou skvrnu", ve které se objekty za žebrovaným, téměř průhledným štítem zdají být víceméně neviditelné.
Portugalský hudebník Andre Antunes požádal ChatGPT o napsání textu ve stylu skupiny Muse na téma umělá inteligence ovládne svět. Antunes pak tyto texty zhudebnil.
Elektronický inženýr (onehackerband) sestrojil a naprogramoval robotickou kapelu, která umí hrát známé klasické rockové skladby. Kapelu tvoří elektrická kytara, baskytara a bicí.
První umělá děloha na světě, EctoLife, bude schopna vypěstovat 30 000 dětí ročně. Je založeno na více než 50 letech průkopnického vědeckého výzkumu prováděného vědci po celém světě.
Vědci z Čínské univerzity v Hongkongu vyvinuli magnetického slizového robota, kterého chtějí využít v chirurgii. Sliz obsahuje magnetické částice, s nimiž lze manipulovat, když se na něj přiloží vnější magnety.
Řetězová fontána je zajímavý fyzikální jev, který si získal pozornost vědců i laiků díky svému zdánlivě protichůdnému chování vůči gravitaci. Tento efekt, poprvé popularizovaný v roce 2013 prostřednictvím videa fyzika Stevea Moulda, nastává, když je kuličkový řetěz (řetěz složený z jednotlivých pevných kuliček spojených krátkými segmenty) vytahován z nádoby. Řetěz se při tom zvedá nad okraj nádoby do tvaru oblouku a vytváří iluzi, že proudí „proti gravitaci“, než spadne dolů.
Jak fenomén funguje?
Při pohybu řetězu vzniká kombinace sil, které umožňují vznik oblouku. Dvě hlavní síly, které řetězová fontána zahrnuje, jsou:
1. Napětí a tahová síla: Jakmile řetěz začne padat dolů pod vlivem gravitace, vytahuje za sebou další části řetězu. Tento tah vytváří energii směřující vzhůru.
2. Reakce u výstupního bodu: Na místě, kde řetěz opouští nádobu, je každý článek řetězu mírně „vykopnut“ vzhůru vlivem sil působících na spojené segmenty.
Výsledkem je, že řetěz dočasně „vystřelí“ nad nádobu, než začne klesat směrem k zemi. Tento pohyb se přirovnává k fontáně, odtud i název fenoménu.
Experimenty a studie
Fenomén řetězové fontány byl detailně studován týmem fyziků z Univerzity v Cambridge, kteří publikovali své poznatky v roce 2014. Podle jejich analýzy je hlavním faktorem vzniku oblouku interakce mezi napětím v řetězu a reakcí u výstupního bodu. Při pokusech se ukázalo, že výška oblouku závisí na hmotnosti řetězu, jeho materiálu, a rychlosti, jakou je řetěz vytahován.
Popularita a inspirace
Řetězová fontána se stala populárním experimentem ve školách i mezi fanoušky fyziky. Její vizuálně působivý efekt vybízí k dalšímu zkoumání základních fyzikálních zákonů a ukazuje, jak fascinující může být zkoumání běžných předmětů a jevů.
Pokud chcete tento jev zažít na vlastní oči, stačí vám kuličkový řetěz, nádoba a dostatečně vysoký prostor – a můžete sami pozorovat tuto „kouzelnou“ fontánu v akci!
Kashaka (také známá jako Aslatua, Kosika nebo Patica) je tradiční africký perkusní nástroj. Skládá se ze dvou malých, pevných koulí naplněných semínky nebo kamínky, které jsou spojeny krátkým provázkem. Hráč drží jednu kouli v ruce a druhou nechá volně viset. Pohybem ruky nahoru a dolů se koule setkávají, čímž vytvářejí charakteristický rytmický zvuk.
Kashaka je známá pro svou jednoduchost, ale přitom může produkovat složité rytmické vzory a často se používá v tradiční africké hudbě. Je oblíbená i jako učební pomůcka pro výuku rytmiky a koordinace.
Oscilační chemická reakce, známá také jako Belousov-Zhabotinského reakce (BZ reakce), je druh chemické reakce, která vykazuje periodické změny v barvě a koncentraci reaktantů, což je velmi neobvyklé chování pro chemické systémy. Tato reakce probíhá v cyklech, kdy se koncentrace některých látek pravidelně mění, což vytváří efekt podobný “tikajícím hodinám”.
BZ reakce obvykle zahrnuje bromičnan (BrO₃⁻), organickou kyselinu (například kyselinu malonovou), katalyzátor (často manganistan nebo komplex ruthenia) a kyselinu sírovou. Když tyto látky reagují, dochází k chemickým oscilacím, které se projevují vizuálními změnami – například změnou barvy roztoku. Tento proces je příkladem chemické kinetiky mimo rovnováhu a je intenzivně studován kvůli své podobnosti s biologickými procesy (např. buněčnými hodinami).
Reakce byla objevena Borisem Belousovem v 50. letech 20. století, ale teprve později ji popularizoval Anatol Zhabotinsky, díky čemuž je dnes uznávána jako klasický příklad neobvyklého chování v chemii.
