Svíčka je zapálena svým kouřem

První umělá děloha na světě, EctoLife, bude schopna vypěstovat 30 000 dětí ročně. Je založeno na více než 50 letech průkopnického vědeckého výzkumu prováděného vědci po celém světě.

V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.

Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.

Teslova cívka, známá především jako zařízení pro generování vysokonapěťových elektrických výbojů, se může proměnit v neobyčejný hudební nástroj – a to díky speciálně upravené verzi zvané hudební nebo plazmová Teslova cívka. Tato varianta umožňuje přehrávat hudbu pomocí elektrických výbojů synchronizovaných s frekvencí zvukového signálu. Místo tradičních reproduktorů, které vytvářejí zvuk pomocí mechanického pohybu membrány, hudební cívka ovlivňuje tlak vzduchu pomocí elektrických výbojů, čímž vzniká slyšitelný tón. Tímto způsobem cívka “hraje” hudbu pomocí světelných záblesků – jisker – které přesně kopírují rytmus a frekvence skladeb. Celkem bylo s tímto zařízením provedeno 26 různých experimentů, které demonstrovaly jeho schopnost reprodukovat různé styly hudby bez jakýchkoliv fyzických zvukových komponent, pouze za pomoci řízených výbojů ve vzduchu. Tento jev ukazuje nejen technickou všestrannost Teslovy cívky, ale i fascinující spojení vědy, elektřiny a umění.

Populární tvůrce obsahu vystupující pod přezdívkou Angry Spoon provedl jednoduchý, ale vizuálně poutavý experiment, při kterém nalil několik kapek kávy na extrémně rozpálenou kovovou lžíci. Ta byla nejprve zahřáta nad plamenem Bunsenova kahanu, dokud nezískala žhnoucí červenou barvu. Jakmile se káva dostala do kontaktu s tímto rozpáleným povrchem, okamžitě se odpařila za doprovodu syčivého zvuku a efektních výparů, což vytvořilo zajímavý fyzikální i estetický jev.

Čínská muralistka známá jako 壁画师阿娇 (v překladu Muralistka Aťiao) je talentovaná umělkyně, která proměňuje obyčejné zdi v ohromující mistrovská díla pomocí jedinečné techniky reliéfního umění. Díky pečlivému smyslu pro detail a citlivému propojení tradičních i moderních metod vytváří na stěnách plastické vzory, ornamenty a celé výjevy, které doslova vystupují z povrchu a působí trojrozměrným dojmem. Místo obyčejného malování totiž 阿娇 do omítky přímo „sochá“, čímž dodává každému prostoru jedinečnou texturu, hloubku a vizuální působivost. Její tvorba oživuje interiéry i veřejná prostranství, přičemž si získává pozornost nejen v Číně, ale i v zahraničí, kde je čím dál víc ceněna pro svou originalitu a preciznost.

Muž v Brazílii třídí 50 kg pytle cukru, které padají z dopravního pásu. Jeho technika je poměrně účinná.

Vědec vytváří pomocí chemie ohromující výtvarná díla. Kombinuje různé prvky a chemické reakce a vytváří fascinující obrazy, které se odehrávají v jediné kapce vody.

"Na konci dne jsem zůstal u vody jako poslední rybář. Už jsem se chystal odejít, když jsem si všiml hejna ryb (drum), které bouřlivě vyplouvaly na hladinu. Rychle jsem k nim zamířil a vypustil dron – i když měl jen 20 % baterie. Zatímco alarm upozorňoval na nízký stav baterie, snažil jsem se najít nejlepší pozici. Když jsem nahodil nástrahu na hladinu, půlka hejna vyskočila z vody a vrhla se za ní. Byl jsem v šoku a sotva se mi podařilo uklidnit natolik, abych dron bezpečně přistál dřív, než se úplně vybil."

V ZOO Louisville ve Spojených státech žádá orangutan ženu, aby mu ukázala své tříměsíční mládě.