Když svíčka zhasne, můžete ji znovu zapálit pomocí jejího kouře. Roztavený vosk se odpařuje a rozkládá se hořlavý plyn. Právě tento plyn obsažený v kouři se vznítí a umožní plameni proniknout ke knotu.
První umělá děloha na světě, EctoLife, bude schopna vypěstovat 30 000 dětí ročně. Je založeno na více než 50 letech průkopnického vědeckého výzkumu prováděného vědci po celém světě.
Řetězová fontána je zajímavý fyzikální jev, který si získal pozornost vědců i laiků díky svému zdánlivě protichůdnému chování vůči gravitaci. Tento efekt, poprvé popularizovaný v roce 2013 prostřednictvím videa fyzika Stevea Moulda, nastává, když je kuličkový řetěz (řetěz složený z jednotlivých pevných kuliček spojených krátkými segmenty) vytahován z nádoby. Řetěz se při tom zvedá nad okraj nádoby do tvaru oblouku a vytváří iluzi, že proudí „proti gravitaci“, než spadne dolů.
Jak fenomén funguje?
Při pohybu řetězu vzniká kombinace sil, které umožňují vznik oblouku. Dvě hlavní síly, které řetězová fontána zahrnuje, jsou:
1. Napětí a tahová síla: Jakmile řetěz začne padat dolů pod vlivem gravitace, vytahuje za sebou další části řetězu. Tento tah vytváří energii směřující vzhůru.
2. Reakce u výstupního bodu: Na místě, kde řetěz opouští nádobu, je každý článek řetězu mírně „vykopnut“ vzhůru vlivem sil působících na spojené segmenty.
Výsledkem je, že řetěz dočasně „vystřelí“ nad nádobu, než začne klesat směrem k zemi. Tento pohyb se přirovnává k fontáně, odtud i název fenoménu.
Experimenty a studie
Fenomén řetězové fontány byl detailně studován týmem fyziků z Univerzity v Cambridge, kteří publikovali své poznatky v roce 2014. Podle jejich analýzy je hlavním faktorem vzniku oblouku interakce mezi napětím v řetězu a reakcí u výstupního bodu. Při pokusech se ukázalo, že výška oblouku závisí na hmotnosti řetězu, jeho materiálu, a rychlosti, jakou je řetěz vytahován.
Popularita a inspirace
Řetězová fontána se stala populárním experimentem ve školách i mezi fanoušky fyziky. Její vizuálně působivý efekt vybízí k dalšímu zkoumání základních fyzikálních zákonů a ukazuje, jak fascinující může být zkoumání běžných předmětů a jevů.
Pokud chcete tento jev zažít na vlastní oči, stačí vám kuličkový řetěz, nádoba a dostatečně vysoký prostor – a můžete sami pozorovat tuto „kouzelnou“ fontánu v akci!
Oscilační chemická reakce, známá také jako Belousov-Zhabotinského reakce (BZ reakce), je druh chemické reakce, která vykazuje periodické změny v barvě a koncentraci reaktantů, což je velmi neobvyklé chování pro chemické systémy. Tato reakce probíhá v cyklech, kdy se koncentrace některých látek pravidelně mění, což vytváří efekt podobný “tikajícím hodinám”.
BZ reakce obvykle zahrnuje bromičnan (BrO₃⁻), organickou kyselinu (například kyselinu malonovou), katalyzátor (často manganistan nebo komplex ruthenia) a kyselinu sírovou. Když tyto látky reagují, dochází k chemickým oscilacím, které se projevují vizuálními změnami – například změnou barvy roztoku. Tento proces je příkladem chemické kinetiky mimo rovnováhu a je intenzivně studován kvůli své podobnosti s biologickými procesy (např. buněčnými hodinami).
Reakce byla objevena Borisem Belousovem v 50. letech 20. století, ale teprve později ji popularizoval Anatol Zhabotinsky, díky čemuž je dnes uznávána jako klasický příklad neobvyklého chování v chemii.
V tokijské čtvrti Toranomon, která je známá jako obchodní oblast, se konal první turnaj ve „nicnedělání“ v historii Japonska. Akce se zúčastnilo 107 lidí z různých společenských vrstev, od školáků až po důchodce.
Úkolem soutěžících bylo 90 minut nedělat vůbec nic a nespat. Bylo jim zakázáno používat mobilní telefony, číst, mluvit nebo se dokonce dívat na hodinky.
Každý soutěžící dostal karty ve čtyřech různých barvách. Červená karta umožňovala rychlou masáž ztuhlých svalů, modrá poskytovala vodu, žlutá teplou deku a černá karta znamenala možnost jít na toaletu nebo využít lékařskou pomoc.
Vítězové byli vybráni na základě dvou kritérií: techniky relaxace a uměleckého dojmu. Úroveň relaxace byla hodnocena měřením pulzu každých 15 minut, zatímco umělecký dojem byl posuzován podle mimiky soutěžících.
Nakonec zvítězili tři tanečníci, kteří procestovali celý svět. Prokázali nejefektivnější a nejvíce uměleckou techniku „nicnedělání“.
„Měli jsme problémy s prodejem lístků a přilákáním lidí na koncert. Byl jsem unavený, tak jsem se rozhodl zúčastnit soutěže a prostě si na jeden den odpočinout,“ vysvětlil jeden z vítězů. Přiznal také, že byl z vítězství velmi překvapen.
Vítězové obdrželi diplomy a pohár, spolu s luxusními pyžamy a pozvánkou k účasti na dalším turnaji.
Turnaj ve „nicnedělání“ je uměleckým performancem, který vytvořila korejská umělkyně Oops-young. Podle ní lidé podceňují důležitost odpočinku a nedělání ničeho. Snaží se změnit negativní postoj k pasivnímu odpočinku, což je obzvláště aktuální v asijských zemích, kde je rozšířen kult workoholismu a přepracování.
Kevin Piette, který je ochrnutý od pasu dolů, nesl olympijskou pochodeň s pomocí robotického exoskeletu. Tato událost se odehrála v rámci příprav na Olympijské hry, kde exoskelet umožnil Pietteovi provést tento významný úkol.
Robotický exoskelet, vyvinutý společností Cyberdyne, umožňuje uživatelům s omezenou pohyblivostí chodit a pohybovat se. Tímto aktem chtěl Piette ukázat, jak moderní technologie mohou překonávat fyzické bariéry a umožňovat lidem s postižením dosáhnout velkých cílů.
Tato inspirativní událost podtrhuje význam technologického pokroku v oblasti zdravotnických pomůcek a ukazuje, jak technologie může přispět k inkluzi a oslavě lidského ducha.
