Potápěč Hiroyuki Arakawa a ryba jménem Yoriko se znají už 25 let a Arakawa pro ni občas rozbíjejí mušle, aby si ryba pochutnala na jejich obsahu. Jedná se o rybu Kobudai (Semicossyphus reticulatus), která obývá skalnaté útesy v okolí Korejského poloostrova, Číny, Japonska a Ogasawarských ostrovů.
Japonský rybář (@mr.yuuhi) na TikToku poděkoval svým 10 000 sledujícím krátkou zprávou, kterou napsal na chobotnici svým prstem jako na dotykové obrazovce.
V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.
Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.
Polská veterinářka nám ukazuje techniku, jak ježkovi aplikovat intramuskulární injekci pomocí injekční stříkačky. Levou rukou v rukavici zvedne ježka. Pravou rukou uchopí nohu zvířete. A s injekční stříkačkou v ústech podává injekci.
V tokijské čtvrti Toranomon, která je známá jako obchodní oblast, se konal první turnaj ve „nicnedělání“ v historii Japonska. Akce se zúčastnilo 107 lidí z různých společenských vrstev, od školáků až po důchodce.
Úkolem soutěžících bylo 90 minut nedělat vůbec nic a nespat. Bylo jim zakázáno používat mobilní telefony, číst, mluvit nebo se dokonce dívat na hodinky.
Každý soutěžící dostal karty ve čtyřech různých barvách. Červená karta umožňovala rychlou masáž ztuhlých svalů, modrá poskytovala vodu, žlutá teplou deku a černá karta znamenala možnost jít na toaletu nebo využít lékařskou pomoc.
Vítězové byli vybráni na základě dvou kritérií: techniky relaxace a uměleckého dojmu. Úroveň relaxace byla hodnocena měřením pulzu každých 15 minut, zatímco umělecký dojem byl posuzován podle mimiky soutěžících.
Nakonec zvítězili tři tanečníci, kteří procestovali celý svět. Prokázali nejefektivnější a nejvíce uměleckou techniku „nicnedělání“.
„Měli jsme problémy s prodejem lístků a přilákáním lidí na koncert. Byl jsem unavený, tak jsem se rozhodl zúčastnit soutěže a prostě si na jeden den odpočinout,“ vysvětlil jeden z vítězů. Přiznal také, že byl z vítězství velmi překvapen.
Vítězové obdrželi diplomy a pohár, spolu s luxusními pyžamy a pozvánkou k účasti na dalším turnaji.
Turnaj ve „nicnedělání“ je uměleckým performancem, který vytvořila korejská umělkyně Oops-young. Podle ní lidé podceňují důležitost odpočinku a nedělání ničeho. Snaží se změnit negativní postoj k pasivnímu odpočinku, což je obzvláště aktuální v asijských zemích, kde je rozšířen kult workoholismu a přepracování.
Japonský Čtverzubec Rudoploutvý z čeledi pufferfish prokazuje neúnavné úsilí při svádění samic tím, že po celý týden bez přestávky vytváří nejúžasnější písečné umění.
Žena předstírá, že mluví po telefonu v blízkosti svého psa a zmiňuje jeho oblíbená slova jako sušenka, pamlsek, procházka, park, a dokonce i ta nejnenáviděnější jako koupání a stříhání nehtů.
