Japonský Čtverzubec Rudoploutvý z čeledi pufferfish prokazuje neúnavné úsilí při svádění samic tím, že po celý týden bez přestávky vytváří nejúžasnější písečné umění.
V listopadu vlaky ze stanic Ichihara a Ninose v japonském Kjótu zpomalují a zhasínají světla, aby cestující mohli obdivovat krásnou scenérii javorů a podzimního listí.
Potápěč Hiroyuki Arakawa a ryba jménem Yoriko se znají už 25 let a Arakawa pro ni občas rozbíjejí mušle, aby si ryba pochutnala na jejich obsahu. Jedná se o rybu Kobudai (Semicossyphus reticulatus), která obývá skalnaté útesy v okolí Korejského poloostrova, Číny, Japonska a Ogasawarských ostrovů.
"HIDARI" je stop-motion animovaný film, který vytvořil Masashi Kawamura s dřevěnými postavičkami.
Poté, co byl zrazen svými přáteli a přišel o otce a pravou ruku, se legendární řemeslník "Jingoro Hidari" vydává na cestu pomsty se svou mechanickou protézou a za pomoci svého společníka "Spícího kocoura". Nakonec se setkává se svým rivalem Inumarou a bojuje s ním na život a na smrt...
Japonský rybář (@mr.yuuhi) na TikToku poděkoval svým 10 000 sledujícím krátkou zprávou, kterou napsal na chobotnici svým prstem jako na dotykové obrazovce.
Kokosový krab, známý také jako Birgus latro, je největší suchozemský členovec na světě a patří do skupiny poustevníků. Dosahuje délky až 40 cm a rozpětí nohou až 1 metr. Může vážit až 4 kg, což z něj dělá skutečně impozantního tvora. Kokosový krab je známý svou schopností šplhat na stromy, což mu umožňuje získávat potravu – často právě kokosové ořechy, které dokáže rozlousknout silnými klepety.
Kokosoví krabi se vyskytují v tropických oblastech Indického a Tichého oceánu, například na Seychelách, Vánočním ostrově a ve Francouzské Polynésii. Jsou známí jako samotáři a mají fascinující životní cyklus – mladí jedinci totiž začínají svůj život v moři, ale jakmile se vyvinou do suchozemské podoby, zůstávají na souši.
Zajímavostí je, že kokosový krab má výborný čich, díky kterému nachází potravu na velkou vzdálenost. Je všežravec, což znamená, že kromě kokosů požírá i ovoce, další rostliny, a dokonce i malá zvířata nebo mršiny. V přírodě má jen málo přirozených nepřátel díky své velikosti a silné obraně.
Medúza vlasatá, známá také pod anglickým názvem “Lion’s Mane Jellyfish,” je jedním z největších druhů medúz na světě. Tato fascinující medúza se vyskytuje především v chladných vodách severního Atlantiku a Tichého oceánu, ačkoliv ji lze občas spatřit i v mírnějších vodách.
Medúza vlasatá může dorůst do obrovských rozměrů, s průměrem zvonu až 2,5 metru a chapadly, která mohou dosáhnout délky až 30 metrů, což je srovnatelné s délkou některých velryb. Tělo medúzy je složeno z přibližně 95 % vody, což jí umožňuje lehkost a pohyblivost ve vodě.
Její chapadla jsou pokryta stovkami drobných žahavých buněk, které medúza používá k ochromení a ulovení kořisti. Kořistí této medúzy jsou hlavně malé rybky, plankton a jiné medúzy. Kontakt s chapadly medúzy vlasaté může způsobit silnou bolest a podráždění kůže u člověka, avšak žahnutí není obvykle smrtelné.
Zajímavým faktem o medúze vlasaté je, že se objevuje v různých barevných odstínech podle svého věku a prostředí, ve kterém žije. Mladé medúzy jsou často světle oranžové až žluté, zatímco starší jedinci získávají tmavší odstíny červené nebo fialové.
Tato medúza hraje důležitou roli v ekosystému, protože pomáhá udržovat rovnováhu mezi populacemi menších mořských organismů. Navzdory tomu, že může být nebezpečná, je medúza vlasatá fascinujícím příkladem přizpůsobivosti a přežití v mořském prostředí.
Malajská rohatka (Megophrys nasuta), známá také jako malajská listová žába, je jedinečný druh žáby původem z deštných pralesů jihovýchodní Asie, především z Malajsie, Indonésie, Thajska a Singapuru. Tyto žáby jsou známé svou výjimečnou schopností maskování – jejich vzhled velmi připomíná suchý list, což jim pomáhá splynout s okolním prostředím a chránit se před predátory.
Malajská rohatka má trojúhelníkovitý tvar hlavy a výrazné „rohy“ nad očima, které napodobují okraje listů. Tento vzhled jí slouží nejen jako ochrana, ale také jako skvělá kamufláž při lovu hmyzu, který tvoří hlavní část její potravy. Přes den se většinou ukrývá mezi spadanými listy a je aktivní hlavně v noci.
Samci malajské rohatky jsou známí svým hlasitým voláním, kterým lákají samice během období rozmnožování. Tento druh žije především na zemi v blízkosti potoků a vodních toků, kde také kladou svá vajíčka, ze kterých se později líhnou pulci.
V tokijské čtvrti Toranomon, která je známá jako obchodní oblast, se konal první turnaj ve „nicnedělání“ v historii Japonska. Akce se zúčastnilo 107 lidí z různých společenských vrstev, od školáků až po důchodce.
Úkolem soutěžících bylo 90 minut nedělat vůbec nic a nespat. Bylo jim zakázáno používat mobilní telefony, číst, mluvit nebo se dokonce dívat na hodinky.
Každý soutěžící dostal karty ve čtyřech různých barvách. Červená karta umožňovala rychlou masáž ztuhlých svalů, modrá poskytovala vodu, žlutá teplou deku a černá karta znamenala možnost jít na toaletu nebo využít lékařskou pomoc.
Vítězové byli vybráni na základě dvou kritérií: techniky relaxace a uměleckého dojmu. Úroveň relaxace byla hodnocena měřením pulzu každých 15 minut, zatímco umělecký dojem byl posuzován podle mimiky soutěžících.
Nakonec zvítězili tři tanečníci, kteří procestovali celý svět. Prokázali nejefektivnější a nejvíce uměleckou techniku „nicnedělání“.
„Měli jsme problémy s prodejem lístků a přilákáním lidí na koncert. Byl jsem unavený, tak jsem se rozhodl zúčastnit soutěže a prostě si na jeden den odpočinout,“ vysvětlil jeden z vítězů. Přiznal také, že byl z vítězství velmi překvapen.
Vítězové obdrželi diplomy a pohár, spolu s luxusními pyžamy a pozvánkou k účasti na dalším turnaji.
Turnaj ve „nicnedělání“ je uměleckým performancem, který vytvořila korejská umělkyně Oops-young. Podle ní lidé podceňují důležitost odpočinku a nedělání ničeho. Snaží se změnit negativní postoj k pasivnímu odpočinku, což je obzvláště aktuální v asijských zemích, kde je rozšířen kult workoholismu a přepracování.
V Číně, v Korejské autonomní oblasti Yanbian, se na začátku podzimu uskutečnila ohromující podívaná, která přitáhla pozornost celého světa. Na nebi se seřadilo 7 598 dronů, které společně vytvořily fascinující světelnou show, a tímto počtem zároveň stanovily nový světový rekord.
Drony vytvořily různé obrazce a animace, které vyprávěly příběhy a znázorňovaly významné momenty. Tato technologická podívaná nejen ukázala pokrok v oblasti dronové technologie, ale také posílila kulturní význam tohoto regionu.
V hlubinách Tichého oceánu byl objeven fascinující nový druh chobotnice, kterou vědci pojmenovali "Casper Octopus" podle její nápadně světlé barvy připomínající známého kresleného ducha Caspera. Tento objev představuje další krok v našem porozumění životu v extrémních podmínkách hlubokého oceánu.
Vědci z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) objevili Casper Octopus v hloubkách přibližně 4 000 metrů pod hladinou moře poblíž Havajských ostrovů. Tato hloubka představuje extrémně náročné prostředí, kde panuje vysoký tlak, nízké teploty a naprostá tma. Přesto zde tento druh chobotnice dokázal přežít a přizpůsobit se těmto podmínkám.
Casper Octopus se vyznačuje průhledným tělem s minimálním množstvím pigmentu, což jí dodává téměř duchařský vzhled. Tento druh nemá ploutve, což je u hlubokomořských chobotnic poměrně neobvyklé. Její pohyby jsou pomalé a ladné, což zřejmě souvisí s nízkou rychlostí metabolismu v chladných vodách hlubokého oceánu.
Zajímavostí je také způsob, jakým se Casper Octopus rozmnožuje. Samice klade vajíčka na tvrdé povrchy, jako jsou kameny nebo mořské houby, a poté je chrání svým tělem. Tato péče o potomstvo je v mořském prostředí relativně vzácná a ukazuje na vyspělou reprodukční strategii tohoto druhu.
