Největší sopka světa Mauna Loa je po 38 letech opět aktivní
Na Havaji je mnoho sopečných ostrovů, a tak není divu, že se zde nachází i největší sopka na světě. Posledních 38 let byl klid, tedy až do teď, kdy Mauna Loa opět chrlí lávu.
Neznamená to sice, že by hrozilo bezprostřední nebezpečí, ale přesto bylo 200 000 obyvatel ostrova vyzváno, aby se připravili na případnou evakuaci.
Ve čtvrtek 14. března 2024 napadly tisíce včel jeden z kurtů tenisového turnaje v Indian Wells ve Spojených státech a donutily hráče Carlose Alcarase a Alexandera Zvereva, aby se na téměř dvě hodiny ukryli.
Záběry "zběsilé vlny", která se při přílivu valí na pláž ve městě Ventura v Kalifornii. V důsledku několika těchto velkých vln bylo hospitalizováno osm lidí.
Aljaška, USA: Bezpečnostní kamera na Aljašce zachytila okamžik, kdy los shodil oba parohy najednou. Losi obvykle shazují paroží každý rok po období páření. Někdy může trvat hodiny nebo dny, než shodí oba parohy. Zvláště vzácné je upuštění obou rohů najednou.
Jedna z největších a nejaktivnějších sopek na světě, Šiveluč, se nachází na ruském poloostrově Kamčatka. Místní úřady vyzvaly obyvatele, aby se od sopky drželi ve vzdálenosti nejméně 15 kilometrů.
V suchých oblastech, kde půda obsahuje hrubozrnné částice klasifikované jako písek, dochází k silné erozi, zejména na nechráněném nebo strmém terénu. Při nadměrné erozi se uvolněné částice hromadí v korytech řek a mohou je zcela zaplnit až do hloubky několika metrů. Výsledkem jsou takzvané „řeky z písku“ – vodní toky, jejichž koryta jsou doslova přeplněná pískem.
Pyrit je běžný sulfidový minerál se složením FeS₂, který je známý svou zlatavou barvou a kovovým leskem. Právě pro svůj vzhled bývá často zaměňován za zlato, což mu vyneslo přezdívku „bláznovo zlato“. Vyskytuje se v různých geologických prostředích, často v rudných ložiscích spolu s dalšími kovy, jako je měď nebo olovo. Má tvrdost 6–6,5 na Mohsově stupnici a je křehký. Pyrit se využívá především v chemickém průmyslu k výrobě kyseliny sírové a dříve také při získávání železa. Kvůli své schopnosti vytvářet jiskry při úderu ocelí byl v minulosti používán i k rozdělávání ohně.
V neděli 19. ledna byl u silnice ve městě Greensboro v Severní Karolíně spatřen vzácný albínský jelen. Podle Severokarolinské komise pro ochranu přírody (NCWRC) se albínští jeleni vyznačují úplnou absencí pigmentace, což jim dodává bílou srst, růžové oči, nos i kopyta. Albinismus je u jelenů velmi vzácný – podle NCWRC se vyskytuje pouze u jednoho z 30 000 jedinců.
V sobotu byl za použití kontrolovaných výbušnin zdemolován 22patrový mrakodrap Capital One Tower, dominanta jihozápadní Louisiany. Tato budova, která stála v centru Lake Charles, byla již dlouho opuštěná poté, co ji vážně poškodil hurikán Laura.
Budoucnost stavby byla roky předmětem diskusí, ale vlastník se nakonec rozhodl pro demolici kvůli vysokým nákladům na opravu. Po výbuchu, který trval méně než 20 sekund, se kdysi impozantní mrakodrap proměnil v hromadu trosek u jezera Charles.
Starosta Lake Charles, Nic Hunter, již dříve upozorňoval na nutnost řešení opuštěných budov ve městě, aby nedošlo k dalšímu zhoršování situace. „Nemůžeme si dovolit, aby tyto budovy zůstaly neřešené,“ prohlásil a dodal, že nečinnost by mohla vést ke snížení hodnoty nemovitostí a k dalším problémům v okolí.
Otevřený v roce 1983, mrakodrap sloužil jako důležitý orientační bod pro řidiče na dálnici I-10. Po demolici není jasné, co bude na jeho místě postaveno.
Lake Charles a jeho okolí byly jedny z nejvíce zasažených oblastí během hurikánu Laura, který způsobil škody přesahující 23 miliard dolarů. Hurikán si vyžádal více než 40 obětí na území USA. Zhruba šest týdnů po Lauru zasáhl tuto oblast i hurikán Delta, který způsobil další škody a zpomalil obnovu.
Medúza vlčí hříva (Cyanea capillata) je mořský zázrak, známý nejen svým impozantním vzhledem, ale i neuvěřitelnou délkou chapadel. Tato chapadla mohou dosahovat délky přes 30 metrů, což z nich činí jedny z nejdelších živočichů na Zemi. Největší zaznamenaný exemplář této medúzy měl chapadla o úctyhodné délce 36 metrů.
Medúzy vlčí hříva se obvykle vyskytují v chladnějších oblastech Atlantského, Tichého a Arktického oceánu. Jejich název vychází z jejich impozantních, plynoucích chapadel, která připomínají hřívu lva. Tato chapadla jsou lemována četnými žahavými buňkami, neboli nematocystami, které používají k zachycení a paralyzování své kořisti, kterou tvoří převážně malé ryby a plankton.
Navzdory své ohromující délce jsou tato stvoření fascinujícím příkladem biodiverzity oceánů.
