Japonský řemeslník Hideaki Hosokawa nám ukazuje jednotlivé fáze výroby bambusové aktovky. Poté, co Hideaki Hosokawa od svých 20 do 31 let pracoval pro jednu tokijskou firmu, nastoupil v roce 2005 do Kjótské školy tradičních umění a dva roky studoval bambusové řemeslo. Po ukončení studia začal podnikat v oblasti bambusových řemesel a v roce 2011 otevřel dílnu Kisetsu. Hideaki Hosokawa vyrábí různé bambusové předměty, jako jsou aktovky, tašky a kufry.
V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.
Čínská muralistka známá jako 壁画师阿娇 (v překladu Muralistka Aťiao) je talentovaná umělkyně, která proměňuje obyčejné zdi v ohromující mistrovská díla pomocí jedinečné techniky reliéfního umění. Díky pečlivému smyslu pro detail a citlivému propojení tradičních i moderních metod vytváří na stěnách plastické vzory, ornamenty a celé výjevy, které doslova vystupují z povrchu a působí trojrozměrným dojmem. Místo obyčejného malování totiž 阿娇 do omítky přímo „sochá“, čímž dodává každému prostoru jedinečnou texturu, hloubku a vizuální působivost. Její tvorba oživuje interiéry i veřejná prostranství, přičemž si získává pozornost nejen v Číně, ale i v zahraničí, kde je čím dál víc ceněna pro svou originalitu a preciznost.
V tokijské čtvrti Toranomon, která je známá jako obchodní oblast, se konal první turnaj ve „nicnedělání“ v historii Japonska. Akce se zúčastnilo 107 lidí z různých společenských vrstev, od školáků až po důchodce.
Úkolem soutěžících bylo 90 minut nedělat vůbec nic a nespat. Bylo jim zakázáno používat mobilní telefony, číst, mluvit nebo se dokonce dívat na hodinky.
Každý soutěžící dostal karty ve čtyřech různých barvách. Červená karta umožňovala rychlou masáž ztuhlých svalů, modrá poskytovala vodu, žlutá teplou deku a černá karta znamenala možnost jít na toaletu nebo využít lékařskou pomoc.
Vítězové byli vybráni na základě dvou kritérií: techniky relaxace a uměleckého dojmu. Úroveň relaxace byla hodnocena měřením pulzu každých 15 minut, zatímco umělecký dojem byl posuzován podle mimiky soutěžících.
Nakonec zvítězili tři tanečníci, kteří procestovali celý svět. Prokázali nejefektivnější a nejvíce uměleckou techniku „nicnedělání“.
„Měli jsme problémy s prodejem lístků a přilákáním lidí na koncert. Byl jsem unavený, tak jsem se rozhodl zúčastnit soutěže a prostě si na jeden den odpočinout,“ vysvětlil jeden z vítězů. Přiznal také, že byl z vítězství velmi překvapen.
Vítězové obdrželi diplomy a pohár, spolu s luxusními pyžamy a pozvánkou k účasti na dalším turnaji.
Turnaj ve „nicnedělání“ je uměleckým performancem, který vytvořila korejská umělkyně Oops-young. Podle ní lidé podceňují důležitost odpočinku a nedělání ničeho. Snaží se změnit negativní postoj k pasivnímu odpočinku, což je obzvláště aktuální v asijských zemích, kde je rozšířen kult workoholismu a přepracování.
