Mechanismus umožňuje, aby se kostky domina po pádu opět zvedly, a tato operace se neustále opakuje. Počítač Mindstorms EV3 slouží ke sledování a řízení rychlosti, aby odpovídala padajícím kostkám domina.
Vědci ze švýcarské École Polytechnique Fédérale de Lausanne (EPFL) dosáhli průlomového experimentu, když poprvé v historii zachytili světlo odrážející se od zrcadla pomocí kamery s rychlostí 1 bilion snímků za sekundu. Normálně světlo cestuje tak rychle, že jej lidské oko ani běžné kamery nedokážou zaznamenat, ale ultrarychlá kamera umožnila vědcům sledovat pohyb každého jednotlivého fotonu při odrazu, rozptylu a pohybu ve zpomaleném čase. V pouhých 2,736 nanosekundách světlo urazí téměř jeden metr, a experiment tedy zachycuje každý okamžik tohoto extrémně rychlého procesu. Tento experiment představuje významný vědecký průlom s potenciálem pro zlepšení laserových technologií, lékařského zobrazování, kvantových počítačů, optických vláken i ultrarychlé fotografie. Záběry, které vznikly při této studii, nejsou vědeckou fikcí – jde o reálné snímky nejrychlejší věci ve vesmíru, a otevírají nové možnosti pro další pokročilý výzkum světla a optiky.
V jedné z menších továren v Bangladéši vznikají tradiční bronzové poháry metodou, která kombinuje řemeslnou zručnost a jednoduché technologie. Celý proces začíná tavením směsi mědi a zinku, ze které se vytvoří slitina známá jako bronz. Rozžhavený kov se nalévá do forem, které dávají poháru jeho základní tvar. Po vychladnutí se odlitek pečlivě opracuje – nejprve hrubým broušením, poté jemným leštěním, aby získal charakteristický lesk. Následuje ruční rytí nebo zdobení, které z každého kusu činí originální výrobek.
Fotogrammetrie je metoda, která umožňuje získávat přesná měření a tvarové informace o objektech z fotografií, přičemž využívá principy geometrie a optiky k převodu dvojrozměrných snímků na trojrozměrná data. Technologie vícekamerového systému spočívá v současném použití několika kamer pro záznam jedné scény z různých úhlů, což výrazně zvyšuje přesnost a detailnost výsledné 3D rekonstrukce. Takové systémy nacházejí uplatnění v široké škále oborů – od profesionální filmové produkce přes robotiku, mobilní zařízení, trojrozměrné mapování až po průmyslovou kontrolu kvality. Vícekamerový systém tvoří několik obvykle totožných nebo pečlivě kalibrovaných kamer, které jsou pevně umístěny v přesně určených pozicích a snímají stejnou scénu buď z různých úhlů, nebo s odlišnými parametry, jako jsou ohnisková vzdálenost, expozice či použití spektrálních filtrů. Po pořízení snímků následuje jejich zpracování specializovaným softwarem, který jednotlivé obrazy spojuje do jednotné struktury a vytváří přesnou trojrozměrnou rekonstrukci sledovaného objektu či prostředí.
V norském Trondheimu vznikl už v roce 1993 jedinečný vynález s názvem Trampe, který měl usnadnit cyklistům výjezdy do prudkých kopců. Autorem zařízení je Jarle Wanwik a jeho nápad se stal základem moderního systému CycloCable, jenž od roku 2013 spravuje společnost Skirail, součást francouzské skupiny Poma. Tato neobvyklý lanovka pro kola, koloběžky či jiná malá vozítka pomáhá jezdcům zdolat 150 metrů dlouhé stoupání v centru města. Princip fungování je jednoduchý – cyklista umístí pravou nohu na startovní plošinu, stiskne tlačítko a zařízení jej poté plynule posune do kopce rychlostí kolem 8 km/h, zatímco si udržuje rovnováhu na kole. Trampe, dnes známý jako CycloCable, se stal nejen praktickým dopravním prostředkem pro obyvatele Trondheimu, ale i oblíbenou turistickou atrakcí během letních měsíců.
V roce 2016 automobilka Nissan představila originální projekt „inteligentních židlí“, které byly inspirovány technologií samočinného parkování jejich vozů a měly ukázat možnosti autonomních systémů v běžném životě. Židle byly vybaveny senzory a připojením přes Wi-Fi, díky čemuž dokázaly rozpoznat svou polohu v prostoru a na jediný tlesk se samy spořádaně odsunuly zpět ke stolu, aniž by je někdo musel ručně přemísťovat. Projekt nebyl nikdy zamýšlen k masové výrobě, šlo především o marketingovou akci, jejímž cílem bylo upozornit na inovační schopnosti značky a přiblížit veřejnosti principy autonomního řízení.
Čínský vynálezce představil unikátní zařízení, které funguje jako miniaturní systém protivzdušné obrany – nikoliv proti letadlům, ale proti komárům a dalším létajícím hmyzím vetřelcům. Tento revoluční přístroj využívá laserový paprsek, který automaticky zacíluje a likviduje hmyz, jakmile jej detekuje ve vzduchu. Zařízení je zatím ve fázi prototypu, ale již je možné si jej předobjednat prostřednictvím crowdfundingové platformy Indiegogo za cenu 541 eur. Přestože jde o technologický zázrak, který by mohl zcela změnit způsob, jakým bojujeme proti obtěžujícímu hmyzu, objevují se také otázky ohledně bezpečnosti – především pro oči lidí i domácích mazlíčků, protože laserový paprsek by mohl být potenciálně nebezpečný při přímém zásahu do zraku.
V devadesátých letech a na počátku 21. století zažila mobilní technologie obrovský rozmach, během něhož se výrobci jako Nokia, Samsung, Sony Ericsson a Sony předháněli nejen ve funkčnosti, ale i v originálním designu – a výsledkem byla řada nezapomenutelných a často podivuhodných modelů. Mezi nejvýraznější patří Nokia 7600 s oválným tvarem připomínajícím kapku vody, která se držela v dlani jako herní ovladač, nebo Nokia 7280 bez klasické klávesnice, známá jako „rtěnka“, určená pro módně orientované uživatele. Sony Ericsson P900 kombinoval mobil s dotykovým displejem a výklopnou klávesnicí v době, kdy šlo o futuristickou novinku. Samsung přišel s modelem SPH-N270 pro fanoušky Matrixu, který působil jako rekvizita ze sci-fi filmu. A Sony zaujalo telefonem s otočným displejem pro snadnější přehrávání videí, čímž předběhlo dobu před nástupem smartphonů. Tyto mobilní telefony s neobvyklým vzhledem, posuvnými nebo výklopnými mechanismy a často s omezenými praktickými funkcemi dnes slouží jako připomínka doby, kdy originalita a experimenty byly stejně důležité jako technické parametry.
Společnost Generalist Robotics nedávno zveřejnila video, ve kterém její roboty provádějí mimořádně složité a precizní úkoly – od jemné montáže a manipulace s předměty, přes zasouvání konektorů až po skládání papírových krabiček. Klíčovou roli v tom hraje nový systém umělé inteligence s názvem „AI control“, který neprogramuje roboty pro konkrétní činnosti, ale učí je obecné principy pohybu a zacházení s objekty pomocí prediktivního modelu trénovaného na videích. Díky tomu jsou roboti schopni vykonávat úkoly i v neznámém prostředí bez nutnosti upravovat svůj software nebo hardware. Tento přístup představuje zásadní změnu oproti tradičním robotickým systémům, které bývají úzce specializované, a směřuje k univerzálním a adaptivním strojům, jež se učí a reagují podobně jako lidé. Výsledky vývoje naznačují budoucnost, v níž nebude nutné programovat roboty na každou jednotlivou činnost, ale stačí je naučit vnímat kontext, pozorovat a získávat zkušenosti.
Vietnam
