Bažant černohlavý (Auwa): Fotografie ztraceného druhu!
Fergusson Island, Papua-Nová Guinea: Moment, kdy byla poslední den pátrání pořízena vůbec první fotografie bažanta černohlavého, místně známého jako Auwa.
"Tento druh nebyl spatřen od roku 1882 a nikdy nebyl vyfotografován. Strávili jsme měsíc hledáním tohoto kriticky ohroženého a v té době potenciálně vyhynulého druhu a sami jsme ptáka nikdy neviděli. Vidět fotografie tohoto nepolapitelného, téměř mýtického ptáka, jak prochází kolem našeho fotoaparátu, byl ten nejsurrealističtější a nejvíce naplňující zážitek, jaký jsme si kdy dokázali představit."
Jason Gregg, Doka Nason, Eli Malesa, John Mittermeier, Serena Ketaloya a Bulisa Iova byli hlavními členy expedičního týmu a podporovalo je nespočet obyvatel Fergussonova ostrova, jejichž rozsáhlé znalosti ptáků vedly k tomuto triumfálnímu okamžiku.
Japonský rybář (@mr.yuuhi) na TikToku poděkoval svým 10 000 sledujícím krátkou zprávou, kterou napsal na chobotnici svým prstem jako na dotykové obrazovce.
Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.
Polská veterinářka nám ukazuje techniku, jak ježkovi aplikovat intramuskulární injekci pomocí injekční stříkačky. Levou rukou v rukavici zvedne ježka. Pravou rukou uchopí nohu zvířete. A s injekční stříkačkou v ústech podává injekci.
Medúza vlčí hříva (Cyanea capillata) je mořský zázrak, známý nejen svým impozantním vzhledem, ale i neuvěřitelnou délkou chapadel. Tato chapadla mohou dosahovat délky přes 30 metrů, což z nich činí jedny z nejdelších živočichů na Zemi. Největší zaznamenaný exemplář této medúzy měl chapadla o úctyhodné délce 36 metrů.
Medúzy vlčí hříva se obvykle vyskytují v chladnějších oblastech Atlantského, Tichého a Arktického oceánu. Jejich název vychází z jejich impozantních, plynoucích chapadel, která připomínají hřívu lva. Tato chapadla jsou lemována četnými žahavými buňkami, neboli nematocystami, které používají k zachycení a paralyzování své kořisti, kterou tvoří převážně malé ryby a plankton.
Navzdory své ohromující délce jsou tato stvoření fascinujícím příkladem biodiverzity oceánů.
Létající ryby jsou ryby z čeledi Letounovití, které mají na žábrách vyvinuté ploutve, které jim umožňují vystřelit se a vznášet se nad vodou na vzdálenost mnoha metrů. Díky této schopnosti mohou být obratnější, ale zároveň jsou zranitelné nad i pod vodní hladinou - nahoře je totiž loví ptáci a dole ryby jako třeba Zlak nachový. Výňatek z dokumentu BBC "The Hunt".