Ve městě Medellín v Kolumbii došlo k neobvyklému jevu – prudký liják se objevil pouze na jednom velmi malém místě. Zatímco okolí zůstalo suché, silný déšť padal výhradně na omezený prostor, jako by někdo spustil sprchu jen na vybrané místo. Tento jev je extrémně vzácný a zřejmě souvisí s lokálními atmosférickými podmínkami, které způsobily vznik takzvaného „mikrodeště“. Meteorologové ho zatím nedokázali přesně vysvětlit, ale poukazují na možnost rychlého vzniku a rozpadu malého dešťového mraku přímo nad daným bodem.
Sopka Kanlaon na filipínském ostrově Negros v úterý brzy ráno krátce vybuchla a vyslala do vzduchu čtyřkilometrový sloup popela a trosek. Erupce, která trvala přes hodinu, zasáhla popílkem čtyři zemědělské vesnice a přiměla úřady k uzavření škol v postižené oblasti. Zranění ani škody zatím hlášeny nebyly, ale úřady zůstávají ve střehu.
Sopka je stále na třetím stupni z pětibodové škály výstrah, což znamená „vysokou úroveň sopečné aktivity“. Hlavní filipínský vulkanolog Teresito Bacolcol upozornil, že větší erupce nelze vyloučit a vyzval obyvatele, aby nevstupovali do šestikilometrové nebezpečné zóny kolem kráteru. Kanlaon, vysoký 2 435 metrů, patří k nejaktivnějším sopkám v zemi. Filipíny leží v tzv. Ohnivém kruhu, kde jsou zemětřesení a sopečné výbuchy běžné.
V suchých oblastech, kde půda obsahuje hrubozrnné částice klasifikované jako písek, dochází k silné erozi, zejména na nechráněném nebo strmém terénu. Při nadměrné erozi se uvolněné částice hromadí v korytech řek a mohou je zcela zaplnit až do hloubky několika metrů. Výsledkem jsou takzvané „řeky z písku“ – vodní toky, jejichž koryta jsou doslova přeplněná pískem.
Pyrit je běžný sulfidový minerál se složením FeS₂, který je známý svou zlatavou barvou a kovovým leskem. Právě pro svůj vzhled bývá často zaměňován za zlato, což mu vyneslo přezdívku „bláznovo zlato“. Vyskytuje se v různých geologických prostředích, často v rudných ložiscích spolu s dalšími kovy, jako je měď nebo olovo. Má tvrdost 6–6,5 na Mohsově stupnici a je křehký. Pyrit se využívá především v chemickém průmyslu k výrobě kyseliny sírové a dříve také při získávání železa. Kvůli své schopnosti vytvářet jiskry při úderu ocelí byl v minulosti používán i k rozdělávání ohně.
Medúza vlčí hříva (Cyanea capillata) je mořský zázrak, známý nejen svým impozantním vzhledem, ale i neuvěřitelnou délkou chapadel. Tato chapadla mohou dosahovat délky přes 30 metrů, což z nich činí jedny z nejdelších živočichů na Zemi. Největší zaznamenaný exemplář této medúzy měl chapadla o úctyhodné délce 36 metrů.
Medúzy vlčí hříva se obvykle vyskytují v chladnějších oblastech Atlantského, Tichého a Arktického oceánu. Jejich název vychází z jejich impozantních, plynoucích chapadel, která připomínají hřívu lva. Tato chapadla jsou lemována četnými žahavými buňkami, neboli nematocystami, které používají k zachycení a paralyzování své kořisti, kterou tvoří převážně malé ryby a plankton.
Navzdory své ohromující délce jsou tato stvoření fascinujícím příkladem biodiverzity oceánů.
Ve čtvrtek 14. března 2024 napadly tisíce včel jeden z kurtů tenisového turnaje v Indian Wells ve Spojených státech a donutily hráče Carlose Alcarase a Alexandera Zvereva, aby se na téměř dvě hodiny ukryli.
Létající ryby jsou ryby z čeledi Letounovití, které mají na žábrách vyvinuté ploutve, které jim umožňují vystřelit se a vznášet se nad vodou na vzdálenost mnoha metrů. Díky této schopnosti mohou být obratnější, ale zároveň jsou zranitelné nad i pod vodní hladinou - nahoře je totiž loví ptáci a dole ryby jako třeba Zlak nachový. Výňatek z dokumentu BBC "The Hunt".
Co je švédská pochodeň? Přírodní vařič, zdroj světla a tepla, estetický doplněk při zahradní grilovačce, tohle všechno švédská pochodeň je. Zkrátka, se jedna o naříznutý špalík dřeva střední velikosti vyspaný lépe hořícím materiálem. Můžete si na něm uvařit čaj, polévku, ale i hlavní jídlo.
Hydrofobní vlastnosti islandského kachního peří. Eiderdown je chmýří, které zůstává divokým kachnám po přirozeném procesu výměny peří. Eiderdown je jedním z nejlehčích, nejměkčích a nejteplejších materiálů na světě a je velmi vzácný.
Podmořské sopky vybuchují poměrně často a tekoucí láva vytváří na mořském dně velkolepé útvary. Nejproduktivnější vulkanické systémy na Zemi se skrývají pod hlubinami oceánu. Vědci odhadují, že podmořských sopek může být na světě více než milion. Výsledkem sopečných erupcí je pozoruhodná rozmanitost útvarů, protože roztavená láva tuhne různou rychlostí ve studené mořské vodě a vytváří velkolepé útvary, jako jsou baňaté polštáře, duté dómy a kanály, rozeklané sloupy a skládané desky.
