V neděli 19. ledna byl u silnice ve městě Greensboro v Severní Karolíně spatřen vzácný albínský jelen. Podle Severokarolinské komise pro ochranu přírody (NCWRC) se albínští jeleni vyznačují úplnou absencí pigmentace, což jim dodává bílou srst, růžové oči, nos i kopyta. Albinismus je u jelenů velmi vzácný – podle NCWRC se vyskytuje pouze u jednoho z 30 000 jedinců.
Žena předstírá, že mluví po telefonu v blízkosti svého psa a zmiňuje jeho oblíbená slova jako sušenka, pamlsek, procházka, park, a dokonce i ta nejnenáviděnější jako koupání a stříhání nehtů.
Osiřelý bobr ze záchranné stanice Woodside Wildlife Rescue v Mississippi v USA si instinktivně staví hráz z vánočních hraček a ozdob, které najde v domě. Bobr žije venku s dalšími osiřelými bobry, ale rád tráví čas i doma. Bobr byl adoptován jako sirotek po smrti svých rodičů. Bobři jsou bohužel ve Spojených státech často považováni za škůdce, takže jejich odchov v útulku jim dává největší šanci na přežití. Jakmile dosáhnou věku dvou let, mohou být vypuštěni do volné přírody.
Uživatel TikToku (#unknowndazza) si všiml, že v kovovém plotě jeho domu žije žába. Rozhodl se tedy, že jí pomocí 3D tiskárny vytiskne malý domeček. Z komentářů navrhl několik vylepšení žabího domečku a projekt se rozjel ve velkém. Žabák nakonec dostal vilu s bazénem, ve které žije se svou rodinou a přáteli.
Madison Square Garden, Pennsylvania Plaza, New York, USA: Woody-Wolf, malý pomeranian, předvádí jeden z nejrychlejších běhů na soutěži agility Westminster Kennel Clubu.
Aljaška, USA: Bezpečnostní kamera na Aljašce zachytila okamžik, kdy los shodil oba parohy najednou. Losi obvykle shazují paroží každý rok po období páření. Někdy může trvat hodiny nebo dny, než shodí oba parohy. Zvláště vzácné je upuštění obou rohů najednou.
USA: Ron našel u silnice novorozenou veverku a vzal ji domů, aby ji zachránil. Ron si veverku nechal, dokud nebyla dost stará na to, aby ji mohl pustit na svobodu. Nyní žije veverka jménem Bob na zahradě svého zachránce a společně jsou nadále přáteli.
Ocala, Florida, USA: Ve státním parku Silver Springs skočila skupina nejméně 20 opic ze stromu do řeky Silver River. Skupina opic se tak dostala přes řeku, aby bojovala s jinou skupinou opic. Válka o území trvala cca 45 minut.
Neobvyklý a fascinující okamžik se podařilo zachytit svědkům v USA, kde orel bělohlavý, národní symbol Spojených států, zaujal nejen svou majestátností, ale především neuvěřitelnou silou. Dravec se totiž pokusil odnést svou snídani – vačici vážící přibližně 3,5 až 4 kg – tedy téměř tolik, kolik váží samotný orel, jehož hmotnost se u samců pohybuje kolem 3,5 kg a u větších samic okolo 5 kg. Zřejmě právě kvůli tomuto váhovému vyrovnání nebyl orel schopen získat dostatečnou výšku letu a byl nucen pokračovat s kořistí po silnici, kterou běžně využívají auta. Ačkoli se to může zdát jako drobnost, jde o výjimečný fyzický výkon – zvednout a unést břemeno srovnatelné s vlastní hmotností je totiž u většiny létajících živočichů extrémně náročné. Přesto se orlovi podařilo vzlétnout a s nákladem manévrovat, což dokazuje nejen jeho sílu, ale i obratnost.
V mnoha indonéských domácnostech nejsou neobvyklými domácími mazlíčky kočky nebo psi, ale obrovští pythoni, zejména pythoni mřížkovaní, kteří patří mezi nejdelší hady světa. Tito hadi jsou v některých rodinách považováni za členy domácnosti – lidé jim dávají jména, staví pro ně speciální zahrady nebo jim umožňují volně se pohybovat po bytě či dvoře. Není výjimkou, že majitelé své hady koupou, mazlí se s nimi, berou je na procházky a dokonce se s nimi fotí na rodinných snímcích. Péče o takového mazlíčka zahrnuje i krmení, které probíhá přibližně jednou týdně, a to obvykle drůbeží nebo potkany.
Termiti, často považovaní za nenápadné obyvatele podzemí, překvapují svou vyspělostí při obraně kolonie. Některé druhy si vyvinuly jedinečný obranný mechanismus, kdy v případě ohrožení predátorem reagují na vzniklé vibrace rytmickým úderem hlavy o stěny svých tunelů. Tento „hlavičkovací“ zvuk vytváří nízkofrekvenční vibrace, které se rychle šíří napříč celou kolonií a fungují jako varovný signál. Tímto způsobem jsou ostatní termiti upozorněni na blížící se nebezpečí, a navíc tyto vibrace mohou predátora zmást nebo odradit. Tento sofistikovaný systém včasného varování podtrhuje, jak komplexní a efektivní může být obrana i u tak malých společenských tvorů, jako jsou termiti.
Obří malajský kobylkář (Giant Malaysian Katydid) patří mezi největší známé druhy hmyzu na světě a je výjimečný nejen svou velikostí, ale i životním stylem – jako jeden z mála kobylkářů je masožravý. Tento impozantní zástupce tropického hmyzu žije především v deštných pralesích jihovýchodní Asie, zejména v Malajsii, a může dosáhnout délky až 15 centimetrů, přičemž rozpětí křídel může přesahovat i 25 centimetrů. Jeho silné kusadla slouží nejen k lovu hmyzu a menších obratlovců, ale také jako obranný prostředek. Typickým rysem tohoto druhu je také jeho výrazný zvukový projev – samečci vydávají hlasitý, pronikavý skřípavý zvuk, který slouží k přilákání samiček a může být slyšet až na několik desítek metrů. Tento zvuk připomíná kombinaci cvrkotu a skřípání kovu a může být pro lidské ucho až nepříjemně intenzivní. Přestože obří malajský kobylkář může působit hrozivě, pro člověka nepředstavuje přímé nebezpečí a zůstává fascinujícím příkladem rozmanitosti tropické fauny.
Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.
