Závislý los

V ptačím parku v thajské provincii Chachoengsao se odehrála zábavná scéna, kdy dva papoušci druhu ara ararauna soutěžili ve hře, jejímž cílem bylo navlékat barevné kroužky na připravený stojan. Zatímco jeden papoušek poctivě plnil úkol a snažil se kroužky umisťovat podle pravidel, jeho soupeř zvolil méně férovou taktiku – místo vlastního úsilí se snažil kroužky druhému papouškovi krást a rychle je umisťovat na svůj stojan. Tento nečekaný projev „ptačí rivality“ pobavil návštěvníky i ošetřovatele, kteří přihlíželi, jak se soutěž mění v komickou hru plnou podvádění a škádlení.

Ve Vancouveru se odehrála neuvěřitelná scéna, když bezpečnostní kamera v domě Kayly Kleine zachytila okamžik, kdy se do jejího obydlí vloupal černý medvěd a začal si pochutnávat na psím krmivu. V tu chvíli se objevil Scout, malý pomeranian, který se bez sebemenšího zaváhání rozběhl proti mnohonásobně většímu vetřelci a neohroženě ho vyhnal z domu. Video z této události, které majitelka sdílela na sociálních sítích, si okamžitě získalo pozornost a obdiv lidí po celém světě. Mnozí komentující označili Scou­ta za skutečného hrdinu a důkaz, že odvaha se neměří velikostí těla, ale srdcem.

V okolí Josefova na Sokolovsku dál pokračuje rozsáhlé pátrání po pumě, která včera utekla při krmení z chovu. Podle posledních informací byla šelma naposledy spatřena kolem druhé hodiny ranní v obci Luh nad Svatavou. Do akce se zapojili policisté, hasiči i specializovaná odchytová služba, kteří se snaží zvíře vypátrat a bezpečně zajistit. Policie důrazně varuje obyvatele i návštěvníky oblasti, aby se v případě spatření pumy nesnažili šelmu nijak chytat ani se k ní přibližovat, protože může být nebezpečná. Místní jsou vyzýváni ke zvýšené opatrnosti a k okamžitému nahlášení jakéhokoliv pohybu zvířete na tísňovou linku.

Neobvyklý a fascinující okamžik se podařilo zachytit svědkům v USA, kde orel bělohlavý, národní symbol Spojených států, zaujal nejen svou majestátností, ale především neuvěřitelnou silou. Dravec se totiž pokusil odnést svou snídani – vačici vážící přibližně 3,5 až 4 kg – tedy téměř tolik, kolik váží samotný orel, jehož hmotnost se u samců pohybuje kolem 3,5 kg a u větších samic okolo 5 kg. Zřejmě právě kvůli tomuto váhovému vyrovnání nebyl orel schopen získat dostatečnou výšku letu a byl nucen pokračovat s kořistí po silnici, kterou běžně využívají auta. Ačkoli se to může zdát jako drobnost, jde o výjimečný fyzický výkon – zvednout a unést břemeno srovnatelné s vlastní hmotností je totiž u většiny létajících živočichů extrémně náročné. Přesto se orlovi podařilo vzlétnout a s nákladem manévrovat, což dokazuje nejen jeho sílu, ale i obratnost.

V mnoha indonéských domácnostech nejsou neobvyklými domácími mazlíčky kočky nebo psi, ale obrovští pythoni, zejména pythoni mřížkovaní, kteří patří mezi nejdelší hady světa. Tito hadi jsou v některých rodinách považováni za členy domácnosti – lidé jim dávají jména, staví pro ně speciální zahrady nebo jim umožňují volně se pohybovat po bytě či dvoře. Není výjimkou, že majitelé své hady koupou, mazlí se s nimi, berou je na procházky a dokonce se s nimi fotí na rodinných snímcích. Péče o takového mazlíčka zahrnuje i krmení, které probíhá přibližně jednou týdně, a to obvykle drůbeží nebo potkany.

Termiti, často považovaní za nenápadné obyvatele podzemí, překvapují svou vyspělostí při obraně kolonie. Některé druhy si vyvinuly jedinečný obranný mechanismus, kdy v případě ohrožení predátorem reagují na vzniklé vibrace rytmickým úderem hlavy o stěny svých tunelů. Tento „hlavičkovací“ zvuk vytváří nízkofrekvenční vibrace, které se rychle šíří napříč celou kolonií a fungují jako varovný signál. Tímto způsobem jsou ostatní termiti upozorněni na blížící se nebezpečí, a navíc tyto vibrace mohou predátora zmást nebo odradit. Tento sofistikovaný systém včasného varování podtrhuje, jak komplexní a efektivní může být obrana i u tak malých společenských tvorů, jako jsou termiti.

Obří malajský kobylkář (Giant Malaysian Katydid) patří mezi největší známé druhy hmyzu na světě a je výjimečný nejen svou velikostí, ale i životním stylem – jako jeden z mála kobylkářů je masožravý. Tento impozantní zástupce tropického hmyzu žije především v deštných pralesích jihovýchodní Asie, zejména v Malajsii, a může dosáhnout délky až 15 centimetrů, přičemž rozpětí křídel může přesahovat i 25 centimetrů. Jeho silné kusadla slouží nejen k lovu hmyzu a menších obratlovců, ale také jako obranný prostředek. Typickým rysem tohoto druhu je také jeho výrazný zvukový projev – samečci vydávají hlasitý, pronikavý skřípavý zvuk, který slouží k přilákání samiček a může být slyšet až na několik desítek metrů. Tento zvuk připomíná kombinaci cvrkotu a skřípání kovu a může být pro lidské ucho až nepříjemně intenzivní. Přestože obří malajský kobylkář může působit hrozivě, pro člověka nepředstavuje přímé nebezpečí a zůstává fascinujícím příkladem rozmanitosti tropické fauny.

Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.

Na rozdíl od většiny ptáků, kteří se při krmení spoléhají výhradně na svůj zobák, palmový kakadu (Probosciger aterrimus) předvádí neuvěřitelně obratné a důmyslné chování – při manipulaci s potravou, konkrétně s arašídy, aktivně využívá svůj jazyk. Tento velký černý papoušek s nápadným chocholem dokáže jazykem ořech precizně rolovat, přidržovat a natáčet tak, aby ho mohl bezpečně rozlousknout a sníst. Jeho pohyby připomínají práci s nástrojem spíše než pouhý instinkt. Toto fascinující chování není jen roztomilé na pohled, ale je zároveň ukázkou výjimečné kognitivní vyspělosti a jemné motoriky, díky nimž je palmový kakadu považován za jednoho z nejinteligentnějších papoušků světa. Vědci tvrdí, že tato schopnost odhaluje hlubší pochopení příčiny a následku, což ho řadí mezi nejpozoruhodnější zástupce ptačí říše.