Thurgoona Nový Jižní Wales, Austrálie: Kráva plemene Galloway se svým maskovaným teletem. Krávy plemene Galloway mají často výraznou černou barvu se širokým bílým pruhem na břiše.
Sovy mají pozoruhodnou schopnost otočit svou hlavu až o 270 stupňů na obě strany, což je výjimečná adaptace, která kompenzuje jejich pevné oční jamky. Tato neobvyklá vlastnost jim umožňuje sledovat kořist a udržovat ostré vidění, aniž by musely hýbat tělem. Díky jedinečné struktuře kostí a přizpůsobení krevních cév mohou sovy provádět tento pohyb, aniž by došlo k přerušení průtoku krve do mozku, což zajišťuje jejich dokonalou orientaci v prostředí.
Kokosový krab, známý také jako Birgus latro, je největší suchozemský členovec na světě a patří do skupiny poustevníků. Dosahuje délky až 40 cm a rozpětí nohou až 1 metr. Může vážit až 4 kg, což z něj dělá skutečně impozantního tvora. Kokosový krab je známý svou schopností šplhat na stromy, což mu umožňuje získávat potravu – často právě kokosové ořechy, které dokáže rozlousknout silnými klepety.
Kokosoví krabi se vyskytují v tropických oblastech Indického a Tichého oceánu, například na Seychelách, Vánočním ostrově a ve Francouzské Polynésii. Jsou známí jako samotáři a mají fascinující životní cyklus – mladí jedinci totiž začínají svůj život v moři, ale jakmile se vyvinou do suchozemské podoby, zůstávají na souši.
Zajímavostí je, že kokosový krab má výborný čich, díky kterému nachází potravu na velkou vzdálenost. Je všežravec, což znamená, že kromě kokosů požírá i ovoce, další rostliny, a dokonce i malá zvířata nebo mršiny. V přírodě má jen málo přirozených nepřátel díky své velikosti a silné obraně.
Medúza vlasatá, známá také pod anglickým názvem “Lion’s Mane Jellyfish,” je jedním z největších druhů medúz na světě. Tato fascinující medúza se vyskytuje především v chladných vodách severního Atlantiku a Tichého oceánu, ačkoliv ji lze občas spatřit i v mírnějších vodách.
Medúza vlasatá může dorůst do obrovských rozměrů, s průměrem zvonu až 2,5 metru a chapadly, která mohou dosáhnout délky až 30 metrů, což je srovnatelné s délkou některých velryb. Tělo medúzy je složeno z přibližně 95 % vody, což jí umožňuje lehkost a pohyblivost ve vodě.
Její chapadla jsou pokryta stovkami drobných žahavých buněk, které medúza používá k ochromení a ulovení kořisti. Kořistí této medúzy jsou hlavně malé rybky, plankton a jiné medúzy. Kontakt s chapadly medúzy vlasaté může způsobit silnou bolest a podráždění kůže u člověka, avšak žahnutí není obvykle smrtelné.
Zajímavým faktem o medúze vlasaté je, že se objevuje v různých barevných odstínech podle svého věku a prostředí, ve kterém žije. Mladé medúzy jsou často světle oranžové až žluté, zatímco starší jedinci získávají tmavší odstíny červené nebo fialové.
Tato medúza hraje důležitou roli v ekosystému, protože pomáhá udržovat rovnováhu mezi populacemi menších mořských organismů. Navzdory tomu, že může být nebezpečná, je medúza vlasatá fascinujícím příkladem přizpůsobivosti a přežití v mořském prostředí.
Malajská rohatka (Megophrys nasuta), známá také jako malajská listová žába, je jedinečný druh žáby původem z deštných pralesů jihovýchodní Asie, především z Malajsie, Indonésie, Thajska a Singapuru. Tyto žáby jsou známé svou výjimečnou schopností maskování – jejich vzhled velmi připomíná suchý list, což jim pomáhá splynout s okolním prostředím a chránit se před predátory.
Malajská rohatka má trojúhelníkovitý tvar hlavy a výrazné „rohy“ nad očima, které napodobují okraje listů. Tento vzhled jí slouží nejen jako ochrana, ale také jako skvělá kamufláž při lovu hmyzu, který tvoří hlavní část její potravy. Přes den se většinou ukrývá mezi spadanými listy a je aktivní hlavně v noci.
Samci malajské rohatky jsou známí svým hlasitým voláním, kterým lákají samice během období rozmnožování. Tento druh žije především na zemi v blízkosti potoků a vodních toků, kde také kladou svá vajíčka, ze kterých se později líhnou pulci.
V hlubinách Tichého oceánu byl objeven fascinující nový druh chobotnice, kterou vědci pojmenovali "Casper Octopus" podle její nápadně světlé barvy připomínající známého kresleného ducha Caspera. Tento objev představuje další krok v našem porozumění životu v extrémních podmínkách hlubokého oceánu.
Vědci z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) objevili Casper Octopus v hloubkách přibližně 4 000 metrů pod hladinou moře poblíž Havajských ostrovů. Tato hloubka představuje extrémně náročné prostředí, kde panuje vysoký tlak, nízké teploty a naprostá tma. Přesto zde tento druh chobotnice dokázal přežít a přizpůsobit se těmto podmínkám.
Casper Octopus se vyznačuje průhledným tělem s minimálním množstvím pigmentu, což jí dodává téměř duchařský vzhled. Tento druh nemá ploutve, což je u hlubokomořských chobotnic poměrně neobvyklé. Její pohyby jsou pomalé a ladné, což zřejmě souvisí s nízkou rychlostí metabolismu v chladných vodách hlubokého oceánu.
Zajímavostí je také způsob, jakým se Casper Octopus rozmnožuje. Samice klade vajíčka na tvrdé povrchy, jako jsou kameny nebo mořské houby, a poté je chrání svým tělem. Tato péče o potomstvo je v mořském prostředí relativně vzácná a ukazuje na vyspělou reprodukční strategii tohoto druhu.
Medúza vlčí hříva (Cyanea capillata) je mořský zázrak, známý nejen svým impozantním vzhledem, ale i neuvěřitelnou délkou chapadel. Tato chapadla mohou dosahovat délky přes 30 metrů, což z nich činí jedny z nejdelších živočichů na Zemi. Největší zaznamenaný exemplář této medúzy měl chapadla o úctyhodné délce 36 metrů.
Medúzy vlčí hříva se obvykle vyskytují v chladnějších oblastech Atlantského, Tichého a Arktického oceánu. Jejich název vychází z jejich impozantních, plynoucích chapadel, která připomínají hřívu lva. Tato chapadla jsou lemována četnými žahavými buňkami, neboli nematocystami, které používají k zachycení a paralyzování své kořisti, kterou tvoří převážně malé ryby a plankton.
Navzdory své ohromující délce jsou tato stvoření fascinujícím příkladem biodiverzity oceánů.
Labuťenka (Archerfish) je fascinující ryba známá svou schopností přesně stříkat proudy vody, aby sestřelila hmyz z větví a listů nad vodní hladinou. Tato jedinečná schopnost umožňuje labuťenkám získávat potravu, která by pro ně jinak byla nedostupná. Díky své vynikající koordinaci a přesnosti se labuťenky staly předmětem zájmu vědců i milovníků přírody po celém světě.
