Testování kvality mléka

Tento šéfkuchař seká cibuli s působivou rychlostí a přesností.

Šéfkuchařka jídelny v Bangkoku na sebe denně strhává velkou pozornost, samozřejmě je to "jen" kvůli obřím porcím kuřecích nudlí, které s láskou připravuje.

Jižní Korea: Servírování jídla se speciálními ohnivými efekty v restauraci.

Bagdad, Irák: Muž prodávající čerstvou šťávu z granátových jablek na ulici

V jedné z menších továren v Bangladéši vznikají tradiční bronzové poháry metodou, která kombinuje řemeslnou zručnost a jednoduché technologie. Celý proces začíná tavením směsi mědi a zinku, ze které se vytvoří slitina známá jako bronz. Rozžhavený kov se nalévá do forem, které dávají poháru jeho základní tvar. Po vychladnutí se odlitek pečlivě opracuje – nejprve hrubým broušením, poté jemným leštěním, aby získal charakteristický lesk. Následuje ruční rytí nebo zdobení, které z každého kusu činí originální výrobek.

V některých asijských zemích, zejména v Laosu, Kambodži a Vietnamu, má konzumace krys dlouhou tradici a v určitých oblastech tvoří významnou součást místní kuchyně. Nejčastěji jde o krysy z rýžových polí, které jsou považovány za „čisté“ a vhodné k jídlu na rozdíl od městských krys, a jejich maso se připravuje různými způsoby – pečením, vařením nebo sušením. Tento způsob stravování se objevuje především na venkově a v chudších regionech, kde krysy představují snadno dostupný a levný zdroj bílkovin, jenž doplňuje jídelníček založený převážně na rýži a zelenině. Konzumace krys je proto vnímána nejen jako tradiční, ale i jako praktická odpověď na nedostatek masa a ekonomické možnosti místních obyvatel.

V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.

Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.

Ve městě Safranbolu v Turecku se odehrál dojemný a zároveň humorný moment, kdy místní obyvatel Cihan Çelik sdílel svou svačinu – čerstvá meruňková sousta – se svým oslem. Video zachycující tuto scénu rychle obletělo sociální sítě a zaujalo tisíce lidí nejen kvůli přátelskému vztahu mezi mužem a zvířetem, ale i díky jejich odlišnému, přesto dokonale sladěnému stylu konzumace. Každý z nich má totiž svou vlastní techniku, jak se zbavit pecky z meruňky – zatímco Cihan ji elegantně vyplivne do strany, osel se s ní vypořádá svým osobitým způsobem.