Dítě se smíšenými pocity

Malý breakdance tanečníci při porovnání svého talentu na ulici.

Otec vynalezl pro svého syna lanovku, se kterou můžou jít kamkoli na kopec.

V Americe jedí děti ve školách nezdravé hamburgery s hranolky, zatímco v Indonésii mají děti zdravé a výživné jídla...

V České republice stačí zajít do prvního hračkářství a koupit si plně automatický bagr. V chudých částech Afriky je to samozřejmě úplně jinak, ale někteří lidé jsou velmi vynalézaví!

Natick, Massachusetts, USA: V obchodním centru Natick Mall ve městě Natick je speciální výtah, který malé děti dopraví do Santova domu.

První umělá děloha na světě, EctoLife, bude schopna vypěstovat 30 000 dětí ročně. Je založeno na více než 50 letech průkopnického vědeckého výzkumu prováděného vědci po celém světě.

Bangladéš.

Kokosový krab, známý také jako Birgus latro, je největší suchozemský členovec na světě a patří do skupiny poustevníků. Dosahuje délky až 40 cm a rozpětí nohou až 1 metr. Může vážit až 4 kg, což z něj dělá skutečně impozantního tvora. Kokosový krab je známý svou schopností šplhat na stromy, což mu umožňuje získávat potravu – často právě kokosové ořechy, které dokáže rozlousknout silnými klepety. Kokosoví krabi se vyskytují v tropických oblastech Indického a Tichého oceánu, například na Seychelách, Vánočním ostrově a ve Francouzské Polynésii. Jsou známí jako samotáři a mají fascinující životní cyklus – mladí jedinci totiž začínají svůj život v moři, ale jakmile se vyvinou do suchozemské podoby, zůstávají na souši. Zajímavostí je, že kokosový krab má výborný čich, díky kterému nachází potravu na velkou vzdálenost. Je všežravec, což znamená, že kromě kokosů požírá i ovoce, další rostliny, a dokonce i malá zvířata nebo mršiny. V přírodě má jen málo přirozených nepřátel díky své velikosti a silné obraně.

Medúza vlasatá, známá také pod anglickým názvem “Lion’s Mane Jellyfish,” je jedním z největších druhů medúz na světě. Tato fascinující medúza se vyskytuje především v chladných vodách severního Atlantiku a Tichého oceánu, ačkoliv ji lze občas spatřit i v mírnějších vodách. Medúza vlasatá může dorůst do obrovských rozměrů, s průměrem zvonu až 2,5 metru a chapadly, která mohou dosáhnout délky až 30 metrů, což je srovnatelné s délkou některých velryb. Tělo medúzy je složeno z přibližně 95 % vody, což jí umožňuje lehkost a pohyblivost ve vodě. Její chapadla jsou pokryta stovkami drobných žahavých buněk, které medúza používá k ochromení a ulovení kořisti. Kořistí této medúzy jsou hlavně malé rybky, plankton a jiné medúzy. Kontakt s chapadly medúzy vlasaté může způsobit silnou bolest a podráždění kůže u člověka, avšak žahnutí není obvykle smrtelné. Zajímavým faktem o medúze vlasaté je, že se objevuje v různých barevných odstínech podle svého věku a prostředí, ve kterém žije. Mladé medúzy jsou často světle oranžové až žluté, zatímco starší jedinci získávají tmavší odstíny červené nebo fialové. Tato medúza hraje důležitou roli v ekosystému, protože pomáhá udržovat rovnováhu mezi populacemi menších mořských organismů. Navzdory tomu, že může být nebezpečná, je medúza vlasatá fascinujícím příkladem přizpůsobivosti a přežití v mořském prostředí.

Oscilační chemická reakce, známá také jako Belousov-Zhabotinského reakce (BZ reakce), je druh chemické reakce, která vykazuje periodické změny v barvě a koncentraci reaktantů, což je velmi neobvyklé chování pro chemické systémy. Tato reakce probíhá v cyklech, kdy se koncentrace některých látek pravidelně mění, což vytváří efekt podobný “tikajícím hodinám”. BZ reakce obvykle zahrnuje bromičnan (BrO₃⁻), organickou kyselinu (například kyselinu malonovou), katalyzátor (často manganistan nebo komplex ruthenia) a kyselinu sírovou. Když tyto látky reagují, dochází k chemickým oscilacím, které se projevují vizuálními změnami – například změnou barvy roztoku. Tento proces je příkladem chemické kinetiky mimo rovnováhu a je intenzivně studován kvůli své podobnosti s biologickými procesy (např. buněčnými hodinami). Reakce byla objevena Borisem Belousovem v 50. letech 20. století, ale teprve později ji popularizoval Anatol Zhabotinsky, díky čemuž je dnes uznávána jako klasický příklad neobvyklého chování v chemii.

Malajská rohatka (Megophrys nasuta), známá také jako malajská listová žába, je jedinečný druh žáby původem z deštných pralesů jihovýchodní Asie, především z Malajsie, Indonésie, Thajska a Singapuru. Tyto žáby jsou známé svou výjimečnou schopností maskování – jejich vzhled velmi připomíná suchý list, což jim pomáhá splynout s okolním prostředím a chránit se před predátory. Malajská rohatka má trojúhelníkovitý tvar hlavy a výrazné „rohy“ nad očima, které napodobují okraje listů. Tento vzhled jí slouží nejen jako ochrana, ale také jako skvělá kamufláž při lovu hmyzu, který tvoří hlavní část její potravy. Přes den se většinou ukrývá mezi spadanými listy a je aktivní hlavně v noci. Samci malajské rohatky jsou známí svým hlasitým voláním, kterým lákají samice během období rozmnožování. Tento druh žije především na zemi v blízkosti potoků a vodních toků, kde také kladou svá vajíčka, ze kterých se později líhnou pulci.