Vojenská přehlídka v Indii

Maha Kumbh Mela je největší hinduistický náboženský festival na světě, který se koná jednou za 12 let v Indii. Poutníci se scházejí u posvátných řek, aby vykonali očistnou koupel, která podle víry smývá hříchy a přináší duchovní osvícení. Festival přitahuje obrovské množství lidí – při posledním konání se rituální koupele zúčastnilo více než 500 milionů věřících. Nejznámější místa konání jsou Prajágrádž, Haridvár, Udždžain a Náshik. Maha Kumbh Mela má tisíciletou tradici a je považován nejen za náboženskou událost, ale i za kulturní fenomén s obrovským společenským a ekonomickým dopadem.

V Indii si při svařování musíte vystačit s tím, co máte k dispozici...

V Indii je ruské kolo poháněno lidskou energií.

V jedné z menších továren v Bangladéši vznikají tradiční bronzové poháry metodou, která kombinuje řemeslnou zručnost a jednoduché technologie. Celý proces začíná tavením směsi mědi a zinku, ze které se vytvoří slitina známá jako bronz. Rozžhavený kov se nalévá do forem, které dávají poháru jeho základní tvar. Po vychladnutí se odlitek pečlivě opracuje – nejprve hrubým broušením, poté jemným leštěním, aby získal charakteristický lesk. Následuje ruční rytí nebo zdobení, které z každého kusu činí originální výrobek.

V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.

Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.

Čínská muralistka známá jako 壁画师阿娇 (v překladu Muralistka Aťiao) je talentovaná umělkyně, která proměňuje obyčejné zdi v ohromující mistrovská díla pomocí jedinečné techniky reliéfního umění. Díky pečlivému smyslu pro detail a citlivému propojení tradičních i moderních metod vytváří na stěnách plastické vzory, ornamenty a celé výjevy, které doslova vystupují z povrchu a působí trojrozměrným dojmem. Místo obyčejného malování totiž 阿娇 do omítky přímo „sochá“, čímž dodává každému prostoru jedinečnou texturu, hloubku a vizuální působivost. Její tvorba oživuje interiéry i veřejná prostranství, přičemž si získává pozornost nejen v Číně, ale i v zahraničí, kde je čím dál víc ceněna pro svou originalitu a preciznost.

Muž v Brazílii třídí 50 kg pytle cukru, které padají z dopravního pásu. Jeho technika je poměrně účinná.