Hvězdné války v roce 1923

Andrew, vedoucí projektu HypnoMotion, se specializuje na tvorbu složitých stop-motion animací z LEGO kostiček, které proměňují běžné LEGO kousky v živé kulinářské mistrovské díla. Jeho práce zahrnují detailní a fascinující animace jídel, jako jsou sushi, smoothie nebo smažené kuře. Každá animace vyžaduje pečlivé plánování a nespočet hodin práce, aby bylo dosaženo plynulého a poutavého pohybu. Andrewův proces je velmi detailní a vyžaduje pečlivé umístění a pohyb tisíců LEGO kousků, aby napodobil kuchařské postupy. Například při animaci smaženého kuřete pečlivě ponoří LEGO kousky představující kuřecí nožky do „směsi“ LEGO dílků a poté je „smaží“ v hrnci naplněném žlutými LEGO studíky, aby napodobil horký olej.

Univerzální zvuková krabička, která umožňuje vytvářet zvukové efekty pro hororové filmy.

Kompilace těch nejkultovnějších akčních filmů minulého století.

Sbírka těch nejlepších filmových scén.

Po prvním malém nákupu se muž ocitne v koloběhu utrácení, které se mu rychle vymkne z rukou. Oceněný krátký film animátora Aarona Hughese je vtipným a výstižným vyjádřením ke konzumnímu způsobu života.

Stop-motion rekonstrukce bitvy u Caen (1944) z kostek LEGO. Bitva u Caen se odehrála po vylodění v Normandii a trvala více než měsíc od června do července 1944.

"HIDARI" je stop-motion animovaný film, který vytvořil Masashi Kawamura s dřevěnými postavičkami. Poté, co byl zrazen svými přáteli a přišel o otce a pravou ruku, se legendární řemeslník "Jingoro Hidari" vydává na cestu pomsty se svou mechanickou protézou a za pomoci svého společníka "Spícího kocoura". Nakonec se setkává se svým rivalem Inumarou a bojuje s ním na život a na smrt...

Krátký příběh natočený jedním záběrem a výhradně FPV dronem.

Orlando, Florida, USA: Strhující představení "The Bourne Stuntacular" v hollywoodských studiích Universal Studios kombinuje skutečné herce a kulisy s digitální obrazovkou. Trojrozměrné scény jsou vytvářeny v reálném čase pomocí vizuálních efektů a animovaných rekvizit, které diváky vtáhnou do virtuální reality.

Ukázka technologie TrueSync od společnosti Flawless, která využívá sílu umělé inteligence ke změně natočeného dialogu. Rty herce se synchronizují se změnou jazyka nebo se mohou přestat pohybovat úplně.

Renfield je spin-offem Drákuly společnosti Universal Pictures. Nicolas Cage přináší do ikonické role hraběte Drákuly komediální nádech, ale pro tentokrát není hlavní postavou. Tato role připadá spíše Nicholasi Houltovi, který se představí v titulní roli Renfielda. Po staletích působení v roli Drákulova sluhy má Renfield už dost toho, aby plnil příkazy svého pána. Jeho povinnosti sahají tak daleko, že pro vládce temnot shání oběti, které by mohl vysát. V českých kinech od 13.04.2023.

Časosběrné líčení herečky Any De Armas pro roli Marilyn Monroe z jednoho dne natáčení Netflix filmu Blondýnka "Blonde".

Bangladéš.

Kokosový krab, známý také jako Birgus latro, je největší suchozemský členovec na světě a patří do skupiny poustevníků. Dosahuje délky až 40 cm a rozpětí nohou až 1 metr. Může vážit až 4 kg, což z něj dělá skutečně impozantního tvora. Kokosový krab je známý svou schopností šplhat na stromy, což mu umožňuje získávat potravu – často právě kokosové ořechy, které dokáže rozlousknout silnými klepety. Kokosoví krabi se vyskytují v tropických oblastech Indického a Tichého oceánu, například na Seychelách, Vánočním ostrově a ve Francouzské Polynésii. Jsou známí jako samotáři a mají fascinující životní cyklus – mladí jedinci totiž začínají svůj život v moři, ale jakmile se vyvinou do suchozemské podoby, zůstávají na souši. Zajímavostí je, že kokosový krab má výborný čich, díky kterému nachází potravu na velkou vzdálenost. Je všežravec, což znamená, že kromě kokosů požírá i ovoce, další rostliny, a dokonce i malá zvířata nebo mršiny. V přírodě má jen málo přirozených nepřátel díky své velikosti a silné obraně.

Medúza vlasatá, známá také pod anglickým názvem “Lion’s Mane Jellyfish,” je jedním z největších druhů medúz na světě. Tato fascinující medúza se vyskytuje především v chladných vodách severního Atlantiku a Tichého oceánu, ačkoliv ji lze občas spatřit i v mírnějších vodách. Medúza vlasatá může dorůst do obrovských rozměrů, s průměrem zvonu až 2,5 metru a chapadly, která mohou dosáhnout délky až 30 metrů, což je srovnatelné s délkou některých velryb. Tělo medúzy je složeno z přibližně 95 % vody, což jí umožňuje lehkost a pohyblivost ve vodě. Její chapadla jsou pokryta stovkami drobných žahavých buněk, které medúza používá k ochromení a ulovení kořisti. Kořistí této medúzy jsou hlavně malé rybky, plankton a jiné medúzy. Kontakt s chapadly medúzy vlasaté může způsobit silnou bolest a podráždění kůže u člověka, avšak žahnutí není obvykle smrtelné. Zajímavým faktem o medúze vlasaté je, že se objevuje v různých barevných odstínech podle svého věku a prostředí, ve kterém žije. Mladé medúzy jsou často světle oranžové až žluté, zatímco starší jedinci získávají tmavší odstíny červené nebo fialové. Tato medúza hraje důležitou roli v ekosystému, protože pomáhá udržovat rovnováhu mezi populacemi menších mořských organismů. Navzdory tomu, že může být nebezpečná, je medúza vlasatá fascinujícím příkladem přizpůsobivosti a přežití v mořském prostředí.

Oscilační chemická reakce, známá také jako Belousov-Zhabotinského reakce (BZ reakce), je druh chemické reakce, která vykazuje periodické změny v barvě a koncentraci reaktantů, což je velmi neobvyklé chování pro chemické systémy. Tato reakce probíhá v cyklech, kdy se koncentrace některých látek pravidelně mění, což vytváří efekt podobný “tikajícím hodinám”. BZ reakce obvykle zahrnuje bromičnan (BrO₃⁻), organickou kyselinu (například kyselinu malonovou), katalyzátor (často manganistan nebo komplex ruthenia) a kyselinu sírovou. Když tyto látky reagují, dochází k chemickým oscilacím, které se projevují vizuálními změnami – například změnou barvy roztoku. Tento proces je příkladem chemické kinetiky mimo rovnováhu a je intenzivně studován kvůli své podobnosti s biologickými procesy (např. buněčnými hodinami). Reakce byla objevena Borisem Belousovem v 50. letech 20. století, ale teprve později ji popularizoval Anatol Zhabotinsky, díky čemuž je dnes uznávána jako klasický příklad neobvyklého chování v chemii.