Technika dvojitého telefonu před zlodějem

V jednom domě v Austrálii si majitel postavil pod pohovkou opevněný bunkr, ve kterém měl uloženy desítky zbraní a nábojů. Postavil si tam dokonce i střelnici.

Brazílie: Na letišti byly nalezeny a zabaveny drogy, které překupníci dobře ukryli v zapečetěném balíčku čokolády. Ironie: Čokoláda se jmenuje Ouro Branco, což v portugalštině znamená "bílé zlato".

V Tokiu v Japonsku právě probíhá originální umělecká výstava s názvem „Design Ah! Exhibition neo“, která nabízí netradiční zážitek spojující design, pohyb a interaktivitu. Jedna z místností zaujme návštěvníky videoprojekcí, která je přímo vyzývá, aby se zapojili fyzicky – například tím, že mají udělat velký pohyb rukou na pokyn „Rozkrojte to!“. Divák přitom na začátku vůbec netuší, proč má tento pohyb provést, dokud se na obrazovce neobjeví animovaná okurka, která se v souladu s pohybem diváka rozkrojí. Díky této chytré interakci mají lidé pocit, že se stávají součástí samotného uměleckého díla a jejich pohyb ovlivňuje to, co se děje na plátně. Výstava tak nejen ukazuje kreativní možnosti designu, ale i způsob, jak propojit diváka s audiovizuálním obsahem zcela novým způsobem.

Toulavé kočky jsou v Saúdské Arábii běžným, avšak zároveň kulturně významným jevem, který je patrný zejména ve velkých městech jako Rijád, Džidda nebo Medina, kde tyto kočky potkáte doslova na každém rohu – před mešitami, v úzkých uličkách, na trzích i v kavárnách. Jejich přítomnost má hluboké historické a náboženské kořeny, neboť v islámu mají kočky výjimečné postavení. Podle tradice vlastnil prorok Mohamed kočku jménem Muezza, kterou velmi miloval a kterou nikdy nevyháněl ani tehdy, když spala na jeho rouchu. Mnohé kočky ve městech žijí napůl divoce – volně se pohybují, ale často se drží v blízkosti lidí. Místní obyvatelé, zejména starší ženy nebo obchodníci, je často krmí a nechávají jim vodu i jídlo, čímž se neoficiálně starají o jejich přežití. Tento vztah mezi lidmi a kočkami odráží nejen úctu k tradici, ale i zvláštní rovnováhu mezi urbanizací a soužitím se zvířaty.

Čínská muralistka známá jako 壁画师阿娇 (v překladu Muralistka Aťiao) je talentovaná umělkyně, která proměňuje obyčejné zdi v ohromující mistrovská díla pomocí jedinečné techniky reliéfního umění. Díky pečlivému smyslu pro detail a citlivému propojení tradičních i moderních metod vytváří na stěnách plastické vzory, ornamenty a celé výjevy, které doslova vystupují z povrchu a působí trojrozměrným dojmem. Místo obyčejného malování totiž 阿娇 do omítky přímo „sochá“, čímž dodává každému prostoru jedinečnou texturu, hloubku a vizuální působivost. Její tvorba oživuje interiéry i veřejná prostranství, přičemž si získává pozornost nejen v Číně, ale i v zahraničí, kde je čím dál víc ceněna pro svou originalitu a preciznost.

Muž v Brazílii třídí 50 kg pytle cukru, které padají z dopravního pásu. Jeho technika je poměrně účinná.

Ve městě Medellín v Kolumbii došlo k neobvyklému jevu – prudký liják se objevil pouze na jednom velmi malém místě. Zatímco okolí zůstalo suché, silný déšť padal výhradně na omezený prostor, jako by někdo spustil sprchu jen na vybrané místo. Tento jev je extrémně vzácný a zřejmě souvisí s lokálními atmosférickými podmínkami, které způsobily vznik takzvaného „mikrodeště“. Meteorologové ho zatím nedokázali přesně vysvětlit, ale poukazují na možnost rychlého vzniku a rozpadu malého dešťového mraku přímo nad daným bodem.

"Na konci dne jsem zůstal u vody jako poslední rybář. Už jsem se chystal odejít, když jsem si všiml hejna ryb (drum), které bouřlivě vyplouvaly na hladinu. Rychle jsem k nim zamířil a vypustil dron – i když měl jen 20 % baterie. Zatímco alarm upozorňoval na nízký stav baterie, snažil jsem se najít nejlepší pozici. Když jsem nahodil nástrahu na hladinu, půlka hejna vyskočila z vody a vrhla se za ní. Byl jsem v šoku a sotva se mi podařilo uklidnit natolik, abych dron bezpečně přistál dřív, než se úplně vybil."